Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

O lásce, o čase... a příběhu jedné regrese

12. září 2017 v 22:25 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Dnes jsem se odhodlala podstoupit regresní terapii. Respektive - už podruhé. A zatímco poprvé jsem uviděla všechno, jen ne pěkné věci, dnes jsem nahlédla do života, který byl jedním slovem úžasný. Respektive, ono vlastně houby sejde na tom, jestli žena, kterou jsem viděla, byla opravdu mým minulým já, jestli věříte v reinkarnace a tak dále. Ten příběh je natolik moudrý, že si ho prostě nechci nechat pro sebe. Protože mi přinesl odpovědi na spoustu otázek, které si momentálně kladu - a myslím, že je může přinést klidně i náhodnému čtenáři.
 

Varhany, vina a... normální život?

3. září 2017 v 22:21 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Někdy si říkám, kde se to v člověku bere. Ta drzost a kuráž, když víte, že vaše situace je strašlivá - a vy na všechnu tu hrůzu stejně prostě vypláznete jazyk a cítíte se dobře. Jednoduše za tím příšerným zabouchnete dveře a hupnete do světa, kde vaše běsy neexistují. A tečka. Něco podobného se mi podařilo tento týden. A mohlo za to kouzlo jménem varhany.

Mám pro tenhle hudební nástroj slabost, jakkoli nejsem praktikující katolička a na mše jsem nikdy nechodila. Ale ty momenty, kdy píšťaly rozezní starodávný kostel, v sobě mají něco posvátného. Ten večer na koncertě se mě hudba prostě chopila, vytáhla mě z toho bahna, ve kterém se plácám, a ukázala mi docela jiný svět. Vidím sebe samotnou a své sny... Vidím se v náručí svého drahého... Vidím se, jak tančím až do padnutí... Vidím se v bílých šatech na své vlastní svatbě... Vidím se, jak křičím do oblak, na celý svět: "Bože, děkujuuuu!" Nade mnou létají ptáci a já si připadám jako jeden z nich, svobodná, volná, nezlomená. Ptáci s křídly andělů. Andělé podobající se ptákům.

O Bohu, o smrti a o mém muži

18. srpna 2017 v 16:45 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Aneb co jsem v poslední době pochopila a uvědomila si, mohl by znít podtitul. A jo, vím, že název článku vypadá naprosto šíleně, jenže takhle tři slova dokonale vystihují současný obsah mých myšlenek. Houpačka se houpe jako o život. Vznáším se na obláčku - a hned zas čelím svým největším strachům. Pár dnů mám pocit, že mi vše docvaklo a cítím se pomalu jak Buddhova mladší sestřička - a hned zas div že nepropadám beznaději. Blázním radostí v náručí svého drahého - a o pár dnů později bulím sama schoulená na podlaze. A tak dále.
 


Jak se pozná dospělost?

Samozřejmě, oficiální verzi víme všichni. Osmnáct v občance. K tomu se může doplnit spousta dalších kritérií. Hotová škola, práce, odstěhování se od rodičů, schopnost postarat se sám o sebe, případně manželství... Napadne nás toho určitě dost a něco z toho nám může připadat úplně mimo. Jenže co když je tu ještě něco, něco, co nám nezaručí žádný diplom, ani sebelíp placené zaměstnání? Co když je jedno z důležitých kritérií...

...schopnost rozhodovat se sám za sebe a nést za to zodpovědnost?

Pravdě a lásce do očí

30. července 2017 v 22:15 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Témata, která se mi pořád vrací. Bez ohledu na to, jak je obojí v dnešní společnosti zprofanované. Vykašleme se na všechna ta pitomá klišé z novin a vraťme se raději k původnímu významu těch slov. Protože o pravdě a o lásce lze mluvit i jinak než ve stylu kavárenského rádoby intelektuála. Je to něco, co se - zbaveno veškeré klišoidní omáčky - nakonec týká každého z nás. A jelikož tohle je deníkový blog, chci psát o tom, jak se obojí týká právě mé maličkosti. O mé pravdě a o mé lásce.

Od chvíle, kdy jsem poznala svého nejdražšího, jsou o lásce vlastně celé tyhle stránky. O pravdě měly být už od počátku, vzhledem k názvu to snad ani jinak nejde. Možná i proto mě to vybrání mezi blogy dne poněkud vyděsilo. Sakryš, tohle je moje zašívárna - a najednou se mám stát známější?? Jenže s tímhle se při vstupu na internet musí počítat - a když už jsem se rozhodla "za svou pravdou stát", zvládnu to i před větším publikem.

"Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými," řekl Ježíš dle Janova evangelia. "Milujte se, pravdy každému přejte," spojil pravdu s láskou Mistr Jan Hus. Samozřejmě, oba mysleli pravdu v křesťanském slova smyslu. Pravdu víry, nebo jak to vyjádřit. Ale ta slova promlouvají i ke mně, jakkoli křesťanka nejsem. Pravdu nakonec potřebujeme všichni, bez ohledu na náboženství. A kohokoli z nás může osvobodit, když přestane lhát sám sobě.

Rozhodnutá změnit sebe

20. července 2017 v 19:43 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Je mi tak nějak báječně a lehko. Koukám do zrcadla - a připadám si hezčí než dřív. Nejspíš proto, že mi ten nejúžasnější chlap na světě řekl, že jsem krásná. Nejspíš proto, že jakýsi jiný, těžko identifikovatelný hlas zašeptal - "Teď už to bude dobré. Teď už je to v pořádku". Nejspíš proto, že se zdá, že nevítaná zubatá návštěva s kosou se konečně sebrala a řekla si, že půjde obejdovat k jiným dveřím, než k těm našim. Nejspíš proto, že jsem se tentokrát nerozhodla jen změnit svůj život, ale hlavně změnit sebe.

Změnit svůj život už jsem jednou dokázala, bude to dnes něco přes rok. Tehdy se mi podařilo doslova proměnit své osobní peklo v ráj na zemi. Bylo to úžasné, bylo to skvělé, jenže... Jenže já zůstala stejná - a tak se rok s rokem sešel a vše se začalo zas hroutit. Prostě jsem si způsobila opět ty samé problémy, které mě předtím skoro zničily.

Teď už nemám kam utíkat. Vím, že tentokrát musím změnit sebe. A jsem rozhodnutá to udělat. Mám silnou motivaci. Lásku k jednomu báječnému člověku - a taky pud sebezáchovy.

Následující text nebude žádný výčet rad, jak změnit svůj život snadno a rychle. Necítím se povolaná k tomu komukoli radit, alespoň ne teď. Chci jen napsat o tom, jak se snažím měnit já sama. Pokud to někoho inspiruje, je to fajn - ale upřímně, píšu hlavně pro sebe, abych to měla černé na bílém a mohla si to pořád připomínat.

Nic není nemožné aneb Chvála logiky

K čemu může být běžnému smrtelníkovi dobrá teorie vědy, logika a puntíkatá žížala? Co užitečného si Miriam přeci jen odnesla z našeho slavného vzdělávacího systému? A proč jí nakonec došlo, že když nadává na logiku, je k ní vlastně hrozně nespravedlivá?

Kam dál