Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Říjen 2012

Vzpomínání

23. října 2012 v 20:28 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Něco je špatně, něco mě trhá na kusy. Když mi zas vleze do hlavy. Naštěstí už se to stává jen zřídkakdy. Náhle se vše vrátí. On je v mých myšlenkách a já jsem opět Miri, malá, patetická, zoufalá. Vím, že podobné okamžiky mě budou pronásledovat vždycky. Vím to a srovnala jsem se s tím. Už to není nijak strašlivé. Sotva jednou dvakrát do měsíce. Záleží na okolnostech. Zatínám pěsti - a pak je zase klid. Jdu dál.

Tuhle - báseň? Je to báseň? - jsem napsala na začátku září 2011. Nebudu ji nijak komentovat. To nechám na vás.


Opilá... bez jediné kapky alkoholu!

15. října 2012 v 20:37 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Báseň? Citový výlev? Výkřik? Zvolání? Zavýsknutí? Netuším, jak tento text nazvat. Vznikl 1. května 2011 (ano, opravdu si to pamatuji takhle přesně!) a je v něm veškeré radostné šílenství tehdejších dnů. Radostné šílenství, které se už 2. května změnilo v hlubokou depresi. Ale to by bylo na delší vysvětlování...

Jen dvě poznámky - interpunkce je vynechaná záměrně. A co se týče místy dosti nemorálního obsahu, nehodlám se ospravedlňovat, na to, abyste pochopili, proč jsem napsala právě toto, bych vám toho o sobě musela prozradit mnohem víc, než se mi chce...

To temné ve mně

8. října 2012 v 21:07 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Ta část lidského já, se kterou je obtížné vydržet. Normálně spí. Někdy se však probere. Co s ní? Zazpívat jí ukolébavku? Ale kterou?


Nemá jméno. Nechci jí žádné dávat, bojím se, že bych tím až příliš jasně uznala její existenci. Ovšem pokaždé, když se objeví, je to výlet na dno propasti. Který se protáhne.

Počkej na mě v dáli

1. října 2012 v 18:27 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Moje nejnovější verše - napsala jsem je necelé dva týdny zpět ve vlaku.


Jen počkej na mě tam kdes v dáli
Kde domov můj je vymazán
Ten domov duši moji pálí
V něm cizí smutek v sobě mám


Tam v dáli nejsem ničí dcera
Můj život není připoután
Má minulost je mlha šerá
Přítomnost v rukou sama mám