Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Nejsem plyšový medvídek!

30. ledna 2013 v 21:12 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován

Ani nápad. Tedy, nic proti té roztomilé věci, kterou většina z nás do jistého věku mívala v posteli. Hodně proti lidem, kteří stejně zacházejí s živými bytostmi.


Proti těm, kdo na vás mluví, aniž by je zajímaly vaše odpovědi. Plyšový medvídek přeci nemá co reagovat! Proti těm, kdo se s vámi pomazlí a pak vás zahodí. Jako plyšového medvídka. Proti těm, které nezajímá, jestli vás to či ono bolí. Medvídek přece necítí, že?




Proti těm, kteří říkají druhému "medvídku". Nebo jakýmkoli oslovením, které nemá nic společného s tím, kým doopravdy jste. Chápu, někomu možná podobné přezdívky vyhovují. Neberu vám je, jen říkám, že sama jsem na ně alergická. Pokaždé, když mi tak někdo říkal, měla jsem pocit, jako bych to nebyla já, koho oslovuje. Ne já, jen jakási jím vytvořená představa roztomilého stvoření, kterou se pokoušel napasovat na mou bytost. Neúspěšně. Ten, kterého jsem milovala, mi říkal jménem. Jménem, které sám vytvořil z jiného, které jsem si zvolila.


V životě jsem se párkrát dočkala "medvídkovského" zacházení. Nikomu to nevyčítám. Nestalo by se to, kdybych to nedovolila. Druzí se k vám chovají tak, jak je necháte.


A teď… Mluvím tu o úctě, o důstojném a láskyplném zacházení. A přitom jsem před nedávnem potkala někoho, kdo mě pobláznil natolik, že bych byla ochotná snížit se i na úroveň medvídka. Ostatně, jeden "medvídkovský" kousek už mi stačil vyvést. A já nevím, kudy dál. Pochopila jsem, proč se stalo, co se stalo, kde došlo k chybě, co ve mně to vše způsobilo. Pochopila jsem a vypořádala se s tím. Ale… přesto nedokážu tu věc uzavřít. Přijde mi, že ještě nezaznělo poslední slovo. Ale co se stane, až zazní?


Je jedna vlastnost, kterou medvídkovi závidím. A to jeho odevzdanost. Jistě, medvídek je odevzdaný, protože mu nic jiného nezbývá. Já jsem však přímo posedlá snahou mít svůj život neustále pod kontrolou. Vím dobře, že mi to nepřináší valný užitek. Že by bylo někdy dobré netlačit tolik na pilu - a přenechat věci osudu - lépe řečeno tomu nekonečnému kdesi v nás. Nejde mi to. Mám pocit, že ztratit kontrolu by bylo ztratit svobodu. Absurdní myšlenka, vím. Odjakživa jsem měla neodolatelnou potřebu dělat si, co sama chci, jít proti proudu, natruc všem. Nechci se toho vzdát. Ale nechci se ani nechat svou paličatostí zničit.


Chci si vzít něco málo z plyšového medvídka, abych se medvídkem nestala. Abych zase nebyla pouhou hračkou v něčích rukou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ~Ƙɦɑɭɪɑ☯ ~Ƙɦɑɭɪɑ☯ | Web | 31. ledna 2013 v 14:35 | Reagovat

Velmi dobrý článek, ztotožňuji se s ním a plně Ti rozumím. Respekt. :) ♥

2 DK DK | Web | 7. února 2013 v 14:55 | Reagovat

Líbí se mi věta - lidé se k vám chovají tak, jak je necháte... Myslím, že jsem fakta o tom, že nejsem plyšový medvídek pochopila nedávno. A s dotyčnou osobou skončila. Jen dobře.
Pěkný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama