Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Tvůrčí psaní a vytváření reality

4. února 2013 v 20:01 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše

Může fantazie tvořit realitu? Možná jste už někdy narazili na doporučení sepisovat si svá přání - nebo dokonce psát scénáře toho, co si přejete prožít. Možná vám podobné rady připadaly přitažené za vlasy. Ale pokud se už nějaký ten pátek věnujete tvůrčímu psaní, je pravděpodobné, že jste měli pocit, jako byste uslyšeli náramně povědomý nápěv. Protože - přesně tohle už dávno děláte - aniž byste si to uvědomovali!




Možná mi ani teď docela nerozumíte. Dovolte mi tedy podělit se s vámi o krátký - a bohužel pravdivý příběh. Před několika lety jsem prožívala velmi těžké období. Ztratila jsem tehdy dva velmi blízké lidi - jeden z nich zemřel, druhý mě opustil. A to v jednom jediném týdnu. Byla jsem na dně - a vtělila své zoufalství do povídky. Do jedné z nejsmutnějších, jakou jsem kdy napsala. Má bolest kapala z prstů na klávesnici - a zaplňovala svět kolem. Ten příběh byl o smutku, nenaplnění, vztahu-nevztahu bez lásky - a o nevěře. Uplynuly čtyři měsíce. A já vstoupila do svého vyprávění. Jenže tentokrát to byla REALITA. Samozřejmě, nesplnilo se všechno do detailů - nicméně hlavní osnova byla tu, nepříjemně skutečná. Abych to zkrátila - nakonec vše dobře dopadlo, dokázala jsem se osvobodit, vyrovnat se z minulostí a uspořádat si svůj život opět podle svého. Nicméně tato zkušenost mi byla nemalým poučením - a sice:


Dávejte si pozor na to, co píšete! Mohlo by se vám to splnit.


Tvůrčí psaní se zkrátka může pozoruhodným způsobem podepsat na vaší realitě. Jak je to možné? Vysvětlení existují v zásadě dvě:


Racionalista vám nabídne - přirozeně to racionální. A sice, že psaním optimistických příběhů se dostanete do dobré nálady - a v dobré náladě, jak známo, se člověku vždy vše mnohem lépe daří. A tak záhy budete mít ještě více důvodů k optimismu - jako ve vašem příběhu. O textu depresivním, ze kterého si div neházíte mašli, přirozeně platí totéž v opačné verzi.


Duchovněji zaměřený člověk vám zase řekne, že soustředění se na příběh - a především emoce, které do něj vkládáte - vedou k tomu, že zkrátka změníte své vibrace a začnete podobné události na energetické úrovni přitahovat.


Doporučuji každému, ať si zvolí ten přístup, který se mu líbí víc. Ostatně, obě cesty vedou do Říma - v tomto případě tedy ke stejnému výsledku.


Kdy to funguje?


Kdybyste udělali malou anketu, patrně zjistíte, že podobné věci se nestávají spisovatelům, kteří své texty čmárají jen tak nahodile jednou rukou, zatímco si vaří kafe a ještě koukají na televizi. Naopak k nim velmi často dochází u lidí, kteří do svých textů vkládají celou svou duši. U těch, kteří příběhem žijí, od rána do večera se pohybují obklopeni jeho postavami - a když píšou, je to, jako by byli v transu, prsty jsou horké a buší do kláves, člověk se ocitá mimo realitu.


To, co způsobuje výše uvedený efekt, totiž nejsou SLOVA. Jsou to POCITY za nimi.


Jinými slovy, pokud píšete veselý příběh - a cítíte se u toho pod psa, moc vám to nepomůže. A naopak, pokud z nějakých nevysvětlitelných příčin vaše srdce jásá při psaní tragédie, patrně se dostaví příznivý efekt.


Takže to neznamená, že by měl autor zahodit veškeré chmurné náměty a psát pouze optimisticky?


Nikoli. Nebo spíš, ne úplně. Pokud se cítíte na dně, může vám například vytvoření zoufalstvím přetékající básně pomoct uvolnit vaši bolest - a jak známo, pocity naplno prožité mají tendenci mizet. Stejně může zafungovat srdceryvný zápis do deníku. Ale pozor, pokud už má vaše depresivní báseň pořadové číslo deset - a vy se pořád cítíte stejně mizerně, pak doporučuji na nějakou dobu zahodit sešit - a raději trávit čas jinak, nebo si koledujete o malér. (Nechci vás strašit, ale výmluvné důkazy tohoto tvrzení jsem - bohužel!!! - viděla na vlastní oči. Bohužel s mnoha vykřičníky, protože jde o člověka, na kterém mi moc záleží.)


Takže?


Sama se od chvíle, kdy jsem pochopila výše uvedený princip, snažím postupovat asi takhle: když je mi bídně, tak se buď vypláču do deníku (nebo na blog), případně stvořím depresivní báseň, abych ze sebe svůj smutek dostala - anebo naopak začnu psát něco vtipného, nejlépe parodii (černý humor dovolen!). Sama nejlépe poznám, co mi v dané chvíli sedne víc.


Ovšem u delších slohových útvarů se tragickým koncům od jisté výše zmíněné události vyhýbám. Snažím se je dovést buď ke smířlivému - nebo rovnou šťastnému rozuzlení. Ale pozor, nepíšu červené knihovny. Píšu zkrátka o lidech, kteří hledají naději. A tím ji nacházím i já sama.


A rada na závěr?


PIŠTE! Pište a ŽIJTE svůj příběh! Vaše REALITA se mu dříve nebo později začne podobat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simulínek simulínek | Web | 4. února 2013 v 20:21 | Reagovat

Zajímavý

2 silentday silentday | Web | 4. února 2013 v 20:26 | Reagovat

Krásně napsané, díky. :)

3 shizukio shizukio | E-mail | Web | 5. února 2013 v 19:41 | Reagovat

Moc pěkné! :) Máš krásný blog! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama