Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Březen 2013

Viď, nebe není a peklo není…

28. března 2013 v 21:19 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován

…a na zemi se sotva sejdeme. Napsal jeden z mých nejoblíbenějších básníků František Gellner. Aneb ne vždy se vyplatí mít hlavu plnou veršů, vlastních i cizích. Tyto mně doslova rozdírají mozkové buňky. Zároveň si ale zachovávám dost ze svého já, abych jim nevěřila. Nepochybuji totiž, že cosi jako nebe existuje, i když si ho opravdu nedovedu představit jako místo s obláčky, kde poposedávají svatí s blahosklonným výrazem ve tváři. Nevadí. Vizí ráje bude nejspíš tolik, kolik je lidí, kteří o nich kdy přemýšleli.


A peklo? Ne, na peklo nevěřím. Nevěřím, že by Vesmír/Vyšší moc či jak to nazvat, mohl být tak nevýslovně krutý a trestat někoho bez nároku na odvolání. Řeknu vám upřímně, mám o tom, co nás přesahuje, lepší mínění. Jediné peklo, které podle mého názoru existuje, je to, které si my sami někdy vytváříme na zemi. A z něj se rozhodně lze dostat ven. Takže žádné "Zanechte naděje, kdo vstupujete" ve stylu Dantovy Božské komedie, s tím ať na mě nikdo nechodí. Já své naděje nezanechám NIKDY!


Snášet žal, i když zoufá naděje

10. března 2013 v 18:29 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován

…opakuju si jako modlitbu spolu s básníkem Percym Bysshem Shelleym, který se stal mým společníkem na tento víkend. Deprese? Jsem v depresi? Etymologicky vzato patrně ano, jsem stlačena dolů, k zemi… Vtip je ovšem v tom, že se s tím faktem odmítám smířit.

Vyjmenovávám všechny své důvody k pláči - a pak se směju, zpívám si… Proč? Proto!

Se vší svou umíněností se držím naděje. Situace jisté oblasti mého života je příliš zoufalá na to, abych si mohla dovolit zoufat si.