Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Květen 2013

Okamžik věčnosti

9. května 2013 v 19:05 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
... Protože právě na ně se měří čas. Který neplyne stále rychleji a rychleji, plyne pořád stejně a na nás záleží, jak s ním naložíme. Jsou chvíle, které se vám uloží do paměti. Okamžiky věčnosti. Ty, během nichž zapomenete, že něco jako čas existuje. Chvíle, které neumírají. Nikdy.

Nezáleží, kolik času uplyne. Záleží na tom, co přetrvá. Nač se za něčím honit? Namlouvat si, že nemáme čas. Máme jen přítomnou chvíli. A na nás záleží, jestli z ní uděláme něco nesmrtelného. Něco, co si v sobě poneseme už napořád.

Opravdu tolik záleží na čase?

Následující verše jsem napsala 21. dubna 2013. Pro toho, koho možná už nikdy neuvidím - a na koho nikdy nezapomenu zcela určitě.

Cesta až na konec noci…

7. května 2013 v 22:23 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován

...se jmenuje jistá kniha - a jistý kus mého života. Knihu jsem ovšem nečetla. Pravda, mnozí ji přede mnou označovali za kus mimořádně kvalitní literatury. Nicméně to, co se mi doneslo o morálním profilu jejího autora jménem Luis-Ferdinand Céline, mě spolehlivě odradilo. Chuť na zmíněný román se rozplynula. Zbyl jen název, ten útržek věty spadlý bůhvíodkud. Cesta až na konec noci…


Právě tam teď kráčím. Až na konec noci. Koho tam potkám? Možná jen sebe samotnou. Jen? Vždyť právě to je víc než dost! A co tam najdu? To jediné, co na konci noci může být - ráno.