Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Červen 2013

Mnou vchází se do trýznivého města...

29. června 2013 v 21:18 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Ale kudy se z trýznivého města vychází? Spíše tohle by mne zajímalo, pane Dante Allighieri. A žádné vaše "zanechte naděje, kdo vstupujete". Jenže - tohle není Božská komedie. Tohle je… nevím co, ale božské to není ani omylem - a komediální rovněž ne. I když - slovo "komedie" mělo za Dantových časů docela jiný význam než dnes.

Patrně píšu zmateně. A varuju vás, lepší to nebude. Protože já jsem zmatená, potácím se jakousi podivnou noční můrou - a netuším, jak se z ní probudit. Mám strach, že tu bude stále, bez ohledu na spánek či bdění.

Včera jsem strávila báječný večer s lidmi, které mám ráda a jimž mohu naprosto důvěřovat. Má dobrá přítelkyně se však stala poslem špatných zpráv. Tak špatných, že jsem místo obvyklých dvou skleniček vína vypila čtyři a přidala několik cigaret, což normálně nedělám už vůbec. Jenže tohle nebyla normální situace. Tohle bylo v čemsi horší než cokoli, co se mi stalo kdy předtím.

Nejsem rasista, ale..?! – o jedné pokrytecké větě

16. června 2013 v 20:19 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Nechtěla jsem se rozčilovat. Ne, opravdu ne, pořád jsem si opakovala, že tohle je blog jedné lyrické básnířky a podobný článek sem nezapadne. Ale nemohu si pomoct. Protože jsem v úvodu slíbila, že budu psát pravdivě a bez cenzury. Protože nenávidím pokrytectví.



Stejně tak jsem se nechtěla probírat články na téma týdne, protože jsem tušila, jak to dopadne. Ale věta "nejsem rasista" následovaná výčtem, proč má dotyčná osoba problém zrovna s Romy, mě skutečně zvedla ze židle. Jak úžasný rozpor mezi touto větou a zbytkem textu! Ano, ve škole nás všechny naučili, že rasismus je něco špatného. Jenže asi většině z nás zapomněli vysvětlit, že nebýt rasistou není totéž, jako to o sobě pouze prohlašovat. Naučili nás odsuzovat slovo, nikoli jeho význam.