Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Nač myslíš, miláčku?

26. ledna 2014 v 19:35 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Možná se vám to stalo taky. Možná se vám to stane. Kdesi se tulíte v náručí muže a on se vás mezi polibky zeptá: "Nač myslíš?"

A jste v pasti. Tedy já alespoň pokaždé ano. Na tuto otázku znám jen dvě pravdivé odpovědi. Obě jsou naprosto nepoužitelné. Jedna zní zoufale stupidně, druhá neúnosně drze.

Proto si raději vymýšlím.

Ale mám-li být upřímná…


Záleží na okolnostech.

Na mm společníkovi.

Bohužel už se mi stalo, že jím byl kdosi milý pramálo mému srdci - a ještě méně mým očím. Co jsem u něj vlastně hledala? Lék na bolest, která je beztak nevyléčitelná.

Jemu jsem si přála říct: "Myslím na běh. Na rychlé nohy, které mne odnesou daleko od tebe. Myslím na okno. Jen ho otevřít a uletět z téhle prokleté klece. Pryč, pryč, to je slovo, na něž myslím."

Je-li však vedle mě někdo, jehož pouhá přítomnost vyrazí z mé duše radostné výkřiky, pravdivá odpověď by zněla - -

"Na nic!

Nemyslím na nic, protože se ti nechci v myšlenkách vzdalovat.

Nemyslím na nic, protože chci jen být, jen existovat, nasávat vjemy všech smyslů, dokud mi zcela nezaplaví hlavu.

Nemyslím na nic, protože nyní je mým životem cosi hlubokého, cosi základního.

Nemyslím na nic, protože má mysl se zcela věnuje zaznamenávání této chvíle, aby ji mohla uchovat už napořád.

Nemyslím na nic. Ani na tebe. Jen tě vnímám. Přijímám, co přichází. A jednám podle volání hlasu z hlubin mé duše.

Text vznikl 23. srpna 2012. Potřebovala jsem si ho připomenout. Moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 26. ledna 2014 v 19:53 | Reagovat

Hm, občas bychom si měli věci připomínat, leč nemělo by se to přehánět :)

2 luc luc | Web | 26. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

super :)

3 Cleo Cleo | Web | 26. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

Pěkně řečeno. :D

4 Ella Ella | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 21:06 | Reagovat

Pokud jsem (jak ty píšeš) "s lékem na bolest" tak myslím na zbytečnosti, na to co jsem nestihla udělat, jestli jsem vyprala, jestli jsem vypnula sporák a co si vezmu zítra na sebe. Pokud jsem s "panem úžasným" tam myslím jen na něj nebo na to, co se právě teď stalo. V prvním případě tedy má odpověď zní "na nic" v druhém "na tebe". ;)

5 Chilaili Chilaili | Web | 26. ledna 2014 v 21:48 | Reagovat

To je krásné :)

6 Nishanath Nishanath | Web | 1. února 2014 v 23:19 | Reagovat

Krásne napísané, ale máš pravdu je to trochu patetické :).  Podľa tých článkov sa zdá, že  si zamilovaná...

7 Miriam M. Miriam M. | Web | 4. února 2014 v 10:54 | Reagovat

Díky vám všem!

[6]: Ano, máš pravdu, trochu patetické to je, mám k takovému způsobu psaní sklony. A ano, jsem zamilovaná, nicméně text je staršího data, z doby, kdy na obzoru nikdo nebyl. Určitě není náhoda, že mě napadlo ho znovu vytáhnout zrovna teď...

8 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 5. února 2014 v 22:20 | Reagovat

Proč to nevyslovit...=)
Krásný text. Libý mé duši

9 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 16. února 2014 v 17:44 | Reagovat

krásne napísané! A tak som si zaspomínala aj ja na ten moment, keď som ležala vedľa vtedy svojho milého a hlavou mi bežali rôzne myšlienky. Niekdy nič ako u teba, niekedy som premýšľala nad rýchlym odchodom... sú to emotívne záležitosti.

10 Amelie Amelie | Web | 1. května 2014 v 14:27 | Reagovat

krásně napsané. Jednou jsem někde četla, že tohle je jedna z otázek, které nikdy partnerovi a obzvlášť muži, nemáme klást. Pravda by mohla být tvrdá a drsná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama