Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

O bezpodmínečné lásce

6. dubna 2014 v 17:00 | Miriam M. |  Magistra vitae - Miriam hovoří s Miriam
Aneb první z rozhovorů Miriam s Miriam. Pokud vás poněkud zvláštní název rubriky zmátl, přečtěte si prosím úvodní článek Miriam hovoří s Miriam - co, proč, nač a jak - a hned budete moudřejší.

Ale nyní už k samotnému rozhovoru. Je z minulého pátku. Miriam a Miriam se bavily o lásce. Musím říct, že kdyby mi podobné věci někdo tvrdil pár měsíců zpátky, poslala bych ho ke všem čertům. Protože bych nic nepochopila. Dnes ale vím, že starší Miriam mluvila pravdu.


Stojí přede mnou, oblečená v oranžové a bílé. Na tváři obtisk úsměvu, který zachytil jeho fotoaparát po jedné z našich prvních promilovaných nocí. Vím, že už jí bylo třicet, že je manželka a matka, věk se jí však z tváře vyčíst nedá. Je ženou vědomou si všech aspektů ženství, zároveň však má v sobě údiv Alenky v říši divů.

Doufám, že znám její jméno, netroufnu si ho však vyslovit. Co kdyby mne vzápětí usvědčila z omylu? Mé sny by se rozpadly na kousky.

Říkám jí tedy Paní.

O lásce, která nikdy nekončí


"Paní, mám strach. Nemiluje mě. Nevím, co ke mně cítí, jestli vůbec něco, ale láska to není. Sám mi to řekl. Tedy, ne že bych to už dávno nevěděla, pokud se ale naše obavy zhmotní do slov, nelze už před nimi utéct. Mám strach, že mě opustí."

"Ne, neopustí. I kdyby stokrát odešel. Ti, které milujeme, nikdy doopravdy neodcházejí. Láska je nesmrtelná. Snad odejde. Jisté je, že se vrátí. Třeba za mnoho staletí, ale vrátí se. A mezitím bude cosi z něj stále s tebou. Neopustí tě doopravdy, protože ty nezapomeneš."

"Vím, vím, vždyť já znám nesmrtelnost lásky! Ale teď chci být s ním. Teď, v tomto životě, rozumíš?!"

O lásce, která nemá žádné požadavky


"Miluj ho tedy. Prostě a bez obav."

"Když ho budu milovat, vyděsím ho. Ten, kdo nemiluje, nesnese cizí lásku. Uteče mi. A já budu trpět."

"Omyl. Netrápíš se, protože miluješ. A on není vyděšený z tvé lásky. Jsi nešťastná, protože si kladeš požadavky."

"To je nesmysl! Já přece nic nechci, jenom…"

"Jenom abys věděla, že jemu záleží na vašem vztahu - a na tobě. Jaks mu sama napsala. Tajně si pak přeješ jeho lásku. Vidíš, to jsou tvé požadavky."

"Mám přece na to právo! Když budu jen dávat a on jen brát, zneužije mě."

O lásce, která nikdy nebolí


"To je zásadní omyl. Vzpomínáš si, kdy jsi byla v životě nejšťastnější?"

"S ním. Když jsem ho milovala. A… a…"

"A nechtěla nic na oplátku. Milovala jsi ho, bez myšlenek na budoucnost, bez jakýchkoli nároků. Byla to láska ve své nejčistší podobě. Taková láska nikdy nepůsobí utrpení. V podobných chvílích rozumíš životu. Protože ho žiješ."

"Když od něj nebudu nic chtít, zamete se mnou jako s hadrem."

" Ne. To udělá, jen když se budeš bát. Neříkám, abys popírala svou důstojnost ženy. Jen aby ses odevzdala. Nechala se vést. Vše ti říká, že jsi na správné cestě. Co ještě potřebuješ, abys tomu uvěřila?"

"Zbavit se strachu. Bojím se, že pro něj nic neznamenám. Že pro nikoho nic neznamenám."

O lásce a o vedení


"Víš, že je to nesmysl. Ale kdybys opravdu neměla jediného člověka, kterému by na tobě záleželo… Vzpomeň si. Když sis chtěla sehnat knihu - a náhle se jedna báseň z ní objevila na internetu. Když sis přála knoflík, jen tak z rozmaru - a pak o něj zakopla na ulici. A víc, mnohem víc. Když jsi drmolila zoufalou modlitbu, abys ho získala - a ještě ten večer ses ocitla v jeho náručí. Když ses stokrát zoufaleji modlila za jeho uzdravení, spíš údery srdce než slovy - a jemu se pak udělalo líp. Co ještě chceš, abys uvěřila?"

"V Boha?"

"V Boha, Bohyni, Nejvyšší Bytost, Nekonečno… na jméně nezáleží. Vše kolem tebe ti říká, že jsi chráněná. Rozpláčeš se v metru - a cizí člověk tě utěší. Nevíš, kudy kam - a vytáhneš si šťastnou kartu. Uslyšíš krásnou píseň, do ruky se ti dostane ta správná kniha… Nikdy nejsi sama. Tehdy v metru, když se vaše rty poprvé setkaly, jsi pochopila, co to znamená být vedena. Nezapomeň na to."

"Ale přesto… Nemiluje mě. Někdy ani nedokážu uvěřit, že mě má rád."

O lásce, krerou nelze brát - jen cítit


"Co na tom záleží? Celá tvá bolest vychází z předpokladu, že lásku ti může někdo dát. To je ale nesmysl. Lásku nelze dostávat, tím méně pak žádat. Lásku ani štěstí. Obojí lze pouze cítit. Tolikrát jsi byla milována - a k čemu ti to bylo? Tvoje srdce zůstalo prázdné a ty sis přála být mrtvá."

"Ano. Až příliš dobře si na to vzpomínám. Ale… děsí mě představa, že nikdy nepoznám oboustrannou lásku. Nechci umřít, aniž bych ji poznala."

"Kdo říká, že ji nikdy nepoznáš? Zdá se, že tě má rád zkrátka tak, jak je schopen. Nechtěj něco, co ti nemůže dát. Alespoň ne teď. Nechtěj od něj nic."

"Ale pokud se nedovedu obejít bez lásky…"

"Pak miluj. Jeho. Sebe. Cokoli. Kohokoli. Celý svět. Nic od lidí nežádej. Prostě je miluj."

***

Pokud zvědavého čtenáře zajímá, proč si Miriam myslí, že milovat je vždy stokrát lepší než být milována, nechtě si přečte: Čím to, že já Manon... Kacířské úvahy o lásce

A pokud by rád věděl, kdy a jak se Miriam cítila vedena, odpověď najde zde: Polapit svůj sen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 1. května 2014 v 14:09 | Reagovat

Moc hezky napsané. Spoustu podobných otázek si klade mnoho lidí, ale někdo ty správné odpovědi ne a ne najít...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama