Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Ne všechny staré zvyky patří do koše

3. listopadu 2014 v 17:40 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Když se snažíte na sobě pracovat, patrně často slýcháte větu - je potřeba se změnit. Člověk pak někdy podlehne dojmu, že vše, co dělal dřív, je zákonitě špatně a není vhodné se k tomu vracet. Existují ale i staré zvyky, které nám mohou být prospěšné i dnes. Já mám pár takových, které bych ráda obnovila:


Zvyk užívat si samotu


Velkou část života jsem strávila značně samotářsky. Když se mi pak nabídla možnost se z podobné existence vymanit, neváhala jsem ani vteřinu. A ono to šlo. Začala jsem vést čilý společenský život, rozšířila řady přátel, našla si lásku... Jenže přišel moment, kdy jsem se propadla do opačného extrému. Začala jsem samotu nenávidět. I ty nejkratší chvíle, kdy jsem se musela obejít bez společnosti, se pro mě staly hororem. Můj pokoj se proměnil ve vězení pokaždé, když jsem v něm musela strávit víc než jen noc, připadala jsem si jako v kleci... "Jak lvové bijem o mříže" - a tloukla hlavou o zeď stylem Kroupy v legendárním filmu Marečku, podejte mi pero.

Nicméně v poslední době si začínám uvědomovat, že takhle to dál nejde. Že nikdy nedokážu být s druhými doopravdy, když se nenaučím být i sama. Umět být sám totiž znamená - umět být sám se sebou.

Kdysi mi nedělalo problém jít sama na procházku. Courat sama městem. Jít si sama sednout do kavárny. Sama do divadla, sama koukat na film, sama na koncertě... Sama mohu dělat i spoustu dalších věcí. Zpívat si. Psát. Fotit přírodu a architekturu.

Proč by to měl být problém dnes? Neměl by. Lépe řečeno - nesmí!

Myslím, že vrátit se ke zvyku užívání si samoty je možná tím nejdůležitějším, co se musím naučit - právě teď. A že na tom možná závisí... no, skoro všechno.

Zvyk hledat krásu v maličkostech


Jsem estét. Tak trochu fanatický estét, jak občas slýchám. Krásu potřebuju. A svého času jsem si ji uměla najít někdy až pozoruhodnými způsoby. Pak jsem ale vzhledem k příznivým okolnostem začala být poněkud zmlsaná. Proč si všímat, že mi kvete kaktus za oknem, když je kolem tolik jiného krásného? Chyba.

Protože umět hledat krásu v maličkostech znamená, že jí nikdy nebudete mít nedostatek.

Ten kaktus jsem postavila na stůl. Abych se na něj mohla dívat co nejvíc. A když jsem venku, koukám se na oblohu. Protože obloha nezradí. Obloha je krásná vždycky.

Zvyk věnovat se ručním pracím


Jako malá holka jsem ráda šila. Taky vyšívala, pletla, háčkovala... Jen na paličkování bohužel nikdy nedošlo. Postupně jsem ale podobné zájmy opustila. Bylo toho tolik jiného, co mohl člověk ve svém volném čase dělat!

A pak přišel den, kdy jsem uprostřed smutku a zoufalství našla svá stará klubíčka vlny a vykřikla na celý byt: "Ještě nezapadá slunce nad Atlantidou!"

Našla jsem i bavlnky a naučila se vázat náramky. Ráda bych se vrátila i k vyšívání. A k háčkování. Protože ty monotónní, ale zároveň soustředěné pohyby uklidňují. Protože člověku dělá dobře, když mu něco vzniká pod rukama.

Protože ne všechny staré zvyky patří do koše.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 3. listopadu 2014 v 18:13 | Reagovat

Já bych se zase potřebovala naučit být trochu společenštější. Ne, že bych byla nerada ve společnosti lidí, ale najít ty lidi, v jejichž společnosti bych mohla být, to je můj problém. Jsem ráda, když jsem sama, ale někdy je fajn někoho mít.

Nevím, jestli jsou to maličkosti, ale často mi udělá radost pampeliška, hezký strom nebo list nebo vůně lesa či půdy. Miluji vůni jehličí.

Ručním pracem jako takovým jsem se nikdy nevěnovala, ale moc ráda bych se naučila šít a vyšívat. Ono se ale těžko něco nakupuje, když moc nevím, jak se to řekne anglicky a ještě tu na všechno používají libry a inches a tyhle věcičky.

2 mylovestories mylovestories | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 20:55 | Reagovat

Súhlasím. To, že staré je zlé je hlúposť. tiež mám pár  zvykov, ktoré mi chýbajú...

Prestala som si doma len tak kresliť pre radosť. akoby ma dnešný rýchly svet úplne pohltil a na mojej stene nepribúdajú žiadne nové skice. Otvorene priznávam že mi to chýba a ja neviem ako sa k tomu zase vrátiť.

Prechádzky lesom. Bývam dve minúty od lesa. Keď sme sa do domu prisťahovali, les som si zamilovala. Ale ako to už s vecami chodí, prestala som vnímať jeho krásu. Ten pocit len tak sa prejsť na pol hodinku začínam znova objavovať a je to skvelý pocit, priam euforický.

Rozprávať o svojich pocitoch s rodinou. Tento zvyk o ktorý som prišla som si dlho neuvedomovala. Pomaly som sa uzatvárala do svojich svetov a rodinu som nechala vonku. Stále na tom pracujem, ale dúfam, že si čoskoro sadneme a s chuti sa porozprávame. :)

3 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 17. listopadu 2014 v 10:44 | Reagovat

to je krásne napísané a naozaj v pravú chvíľu som si ich prečítala. Ďakujem ti :). Napríklad ten prvý odstavec o samote. Som sama dlhšie, ale hanbím sa ísť sama do divadla, sama do kina, na koncert. Tak strašne by som chcela veľa vidieť a príde mi to, že potrebujem spoločnosť. Skúsim to raz praktizovať... lebo myslím, že prichádzam o veľa. A tie ručné práce... máš pravdu. Toto čaro objavila nedávno moja kamarátka. Pod jej rukami ozaj vznikajú krásne veci a myslím, že po prečítaní tvojho krásneho článočku je čas vstať z postele a začať žiť!
Ďakujem Miriam... ;)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 18:56 | Reagovat

Některé zvyky jsou opravdu nádherné... člověk se má z minulosti poučit, což mnohdy znamená i něco zachovat :)

Já bych například ráda obnovila chození na housle, ale už není čas :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama