Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Tak to řekni teď! aneb Malé smrti

10. prosince 2014 v 17:20 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Ne, že bych měla právo někomu radit. Možná je tu ale jedna věc, jedna věc, kterou jsem se v tomto životě naučila a o které bych ráda napsala. To, že "nemůžu něco říct" je často jen pouhá výmluva. Máme strach, odkládáme vyslovení toho důležitého - než přijde moment, kdy už to není možné doopravdy. Protože přijde Smrt. Malá, nebo velká. Každý konec v životě je totiž malou smrtí. A každá smrt má ve zvyku účtovat. Přijde a nemilosrdně vystaví seznam toho, co jsme nestihli.

Vy, kdo čtete tento blog, víte, že jsem se snažila žít přítomností. Že jsem si uvědomovala pomíjivost všeho. I přesto však mé vyúčtování v jisté věci nebylo bílým listem. Zůstaly dvě položky. Jen dvě, dvě jiné se mi podařilo na poslední chvíli splatit. Raději bych přirozeně, kdyby nezůstaly žádné. Kdo by to nechtěl? Přišly však momenty, kdy jsem krom přítomnosti uvěřila i v budoucnost. Byla to chyba - ale pokušení je pro lidskou bytost příliš silné.


Malé smrti

V životě číhá tisíc malých smrtí
Jsou rozesety všude po cestách
A nikdy nevíš, kdy tě která zdrtí
Kdy kousek tebe obrátí se v prach

A nikdy nevíš, kdy tě která zdrtí
Kdy kousek srdce přijde si ti vzít
V tu chvíli ale budeš nucen smrti
Poctivě svoje účty předložit

Hodina pádí, smrti jdou si za ní
Smrt k žití patří, ač se zdá být zlá
Dbej tedy, abys v čase účtování
Nevyřkla slova: To jsem nestihla

Máš-li teď slova, řekni je
A jednej, máš-li teď čin
Zítřek je iluze, čert ví, zda přežije
Přítomnost sama je vším

23. listopadu 2014

Je to zatím má poslední báseň. Netuším, na jak dlouho, nicméně pokud by mělo jít o můj poetický testament, pak bych byla nakonec i vcelku spokojená. Že jsem dokázala vyjádřit něco, co dává smysl. A že mě tato báseň přivedla k tomu, abych doslova na poslední chvíli poplatila ještě několik účtů. Měla jsem slova a řekla jsem je. U dvou činů bohužel už objektivně vzato nebylo možné jednat. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Z jednoho z těch "nesplacených účtů" totiž teď vzniká román. "Já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím." Ne, nevrátím. Ne fyzicky. Ne tak, jak jsem chtěla. Přesto však věřím, že ke mně to místo i na dálku dokáže mluvit, že si ho dobře pamatuji. A věřím, že tenhle literární návrat pro mě bude znamenat vykoupení.

A ještě něčemu věřím. Že přes všechnu pomíjivost života existuje i věčnost. Někdy nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale to patrně není ta správná otázka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 10. prosince 2014 v 17:37 | Reagovat

Tak ta básnička - úplně perfektní! Fakt, moc se mi líbí!! :)

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 20:00 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení.  Díky za návštěvu i komentář u mne, můžeš přijít častěji,  když budeš chtít.

3 Smile Smile | E-mail | Web | 11. prosince 2014 v 10:55 | Reagovat

Děkuji. Děkuji za to, co jsi napsala na mém blogu. Máš pravdu, že je zbytečné všechno házet za hlavu.

4 Elis Elis | Web | 14. prosince 2014 v 21:01 | Reagovat

Krásně napsané a hlavně pravdivě....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama