Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

A vy to vážně chcete vědět...? aneb O předpovídání budoucnosti

29. března 2015 v 20:47 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Samozřejmě, někdy v životě nás popadne bláznivá touha dozvědět se, co nás čeká. Co bude dál. A zkoušíme všechno možné i nemožné, abychom se to dozvěděli. Ale je vůbec možné zjistit, co nás čeká? Nebo záleží vše jen na nás a na nahodilých okolnostech? Sama se v posledních letech pohybuju někde mezi karteziánskou skepsí a vírou v nadpřirozeno všeho druhu. S postupem let se přibližuji spíš k druhému pólu - a zjišťuju, že zde platí tak pozoruhodná pluralita názorů, že je někdy obtížné se v tom vyznat.

Takže, jak je to s předpovídáním budoucnosti? Samozřejmě, každému z nás se asi občas přihodí, že tak nějak vycítíme, co se stane. To se ale obvykle týká událostí v krátkém časovém horizontu. Je ale možné se nějak dostat k budoucnosti vzdálenější?


V životě jsem si párkrát nechala vyložit karty. V prvním případě se jednalo o známou kamarádky z gymnázia, já byla zvědavá náctiletá holka - a chtěla jsem zkrátka vědět, jaké to je. Nejvíc mě tehdy zajímalo opačné pohlaví. Dozvěděla jsem se, že budu mít v životě dva muže - první mě bude podvádět a pak se rozejdeme, s druhým už zůstanu. Plus se prý vyspím se svou první láskou, ale vztah se z toho nevyvine.

Ta dáma patrně svému řemeslu příliš nerozuměla. Od její předpovědi už uplynul nějaký ten rok... a výsledek? Se svou první láskou jsem se nevyspala, nedorazil ani onen nevěrník. Lépe řečeno, můj první a poslední vážný vztah se rozpadl kvůli všemu možnému, ale kvůli nevěře rozhodně ne. Asi už chápete, že po téhle zkušenosti mě na dlouhou dobu chuť svěřit se kartářce přešla.

Další pokus byl učiněn před několika měsíci. Šlo o známou - a cíl mojí návštěvy u ní nebyl karetní výklad. Nakonec na něj ale došlo. Asi i proto, že jsem byla na hadry. Nervy v kýblu. Ten pocit, že nemůžete dál - a zároveň vědomí, že tohle ještě nic není, že to může být horší, mnohem horší. A bojíte se, že i bude. V záchvatu paniky jsem známou požádala, ať se podívá do karet na můj vztah s NÍM. Nikdy předtím jsem to nechtěla. Říkala jsem si, proč se ptát na budoucnost, žiju přítomností a přítomnost je krásná. A pak... trochu jsem se bála, že by karty řekly, že spolu nezůstaneme navždy. A že bych se pak tudíž začala bát ještě víc.

Toho dne jsem se ale ze všeho nejvíc bála nejistoty. Známá tedy provedla výklad - a myslím, že naše povahy i vzájemný vztah ukázal dost dobře. Pak jsem se odvážila zeptat: "A zůstaneme spolu?" Sáhla po balíčku. "Kladná karta bude ano, záporná ne." A pak... vytáhla ďábla. Zatrnulo mi. Můj vnitřní ďábel se uchechtl. "Tak to vidíš. Nakonec tě dostanu. Máš to spočítaný, holka!"

Pokoušela se mě uklidňovat. "Karty ukazují momentální stav. Může se to změnit." A já řekla ďáblovi: "Ještě není dobojováno! Já se jen tak nedám."

Jenže bylo. Druhý den (!) se se mnou rozešel.

Nechci touhle historkou nikoho strašit. Je ovšem pravda, že dost pochybuju, že se po téhle zkušenosti ještě někdy ke kartářce odvážím. Karty si vykládám někdy sama, na webu http://www.nakridlechandelu.cz/. Tam nemají nic doopravdy děsivého. A pak - výklad beru spíš jako inspiraci, jako radu, jako pohlazení po duši. Protože v andělských kartách už z principu nemůže být ďábel.

Co z toho plyne? Je třeba nevěřit na výklad budoucnosti? Nebo se mu vyhnout ze strachu, že se dozvíte něco opravdu hrozného? Nevím. Nedávno jsem se na tohle téma bavila s jedním známým. Řekl mi asi toto: "Budoucnost není předem daná. Kartářka může vidět, jaké důsledky bude mít tvoje současné jednání. Ty ale můžeš svoje jednání změnit - a tím se změní i budoucnost. Vždycky existuje spousta variant, ne jenom jedna."

Takové tvrzení mi přijde sympatické. Pravda, je tu moje zkušenost. Jenže... to, co tehdy předurčilo moji příšernou budoucnost, byla minulost. Minulost, o které jsem nevěděla. A dokud jsem ji nepoznala, nemohla jsem se bránit. Nemohla jsem bojovat s mým vnitřním ďáblem (či stínem, chcete-li, to zní odborněji...), aniž bych věděla, kde se vzal. Teď už to vím. Problém ale je, že ďábel je v tomto případě sdílený. A pokud se s ním nepopere i on, pak některé věci zůstanou nemožné.

Já tak jako tak budu muset jít vstříc budoucnosti... A víte co? Nechci vědět, jaká bude. Samozřejmě mě láká představa, že by mi někdo sdělil: "Ještě rok/dva roky/deset let/dvacet let budeš žít takhle - a pak se všechno změní a všechno bude tak, jak sis vysnila. A víš ty co, tady na to máš papír. S razítkem přímo od Boha." Samozřejmě mám dost rozumu na to, abych věděla, že tohle je blbost. Že nic podobného nikdy neuslyším a uslyšet nemůžu. Takhle to nefunguje.

A budoucnost znát nechci. Kdo neví, může snít. A bez snění by to nemělo cenu. Nic.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lamilka Lamilka | Web | 29. března 2015 v 22:46 | Reagovat

To je moc hezký článek. A také i rozumný. Také si myslím, že něco je tak trochu předurčené, něco, čemu se nevyhneme, jen takový malý náčrt, čím musíme projít. Ale jak s tím naložíme, taková bude naše budoucnost. A když pomyslíme, že těch variant řešení jsou stovky, opravdu stovky, protože záleží na každém malinkém krůčku, od kterého se jde zas k dalšímu krůčku...tak snad opravdu máme hodně možností na výběr, co udělat. Jen to možná nevíme vše najednou dopředu :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 12:43 | Reagovat

pěkně napsáno. Kdysi mne budoucnost zajímala. Dnes děkuji za krásný prožitý den a nechávám se ráda překvapit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama