Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Duben 2015

Nemožný svět nemožné dívky

29. dubna 2015 v 19:44 | Miriam M. |  Orbis pictus - bláznivé počiny mých tužek, pastelek a fotoaparátu
Vyjádřen obrazem. Co když je "nemožná dívka" prostě ta, která nemůže existovat? A její svět ten, který prostě není? Že není? Omyl! Stačí zavřít oči, zasnít se - a kterákoli nemožnost se rázem změní v tisíc možností. Ve fantazii nemožné neexistuje.

Můžeme v životě ztratit vše. Ale nikdo a nic nás nepřipraví o naše vzpomínky a naše sny. Právě se vzpomínkami a se sny nyní trávím nejvíc času. A konečně, po mnoha měsících, jsem zase chvílemi šťastná. Ve vzpomínkách a ve snech nacházím krásu, která mi v realitě zoufale chybí. A jak to vše vypadá v praxi? Asi takhle.

Obrázek jsem kreslila před pár dny. Zase po mnoha měsících jsem vzala do ruky pastelky. Zase po mnoha měsících jsem poslouchala veselé písničky Voskovce a Wericha. A světe div se, těch mnoho měsíců najednou přestalo existovat, celý rok 2015 se jednoduše smazal, já byla jako dřív, dokonale šťastná a v pohodě. Ve svém báječném nemožném světě.

Mějte se krásně a sněte sladce!

Neexistující osudová žena

27. dubna 2015 v 19:27 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Však ji všichni znáte. Osudovou ženu, případně dívku, která se podobá lochneské příšeře - nikdo ji nikdy neviděl, nicméně mnozí vytrvale odmítají její nemožnost uznat. Jedno je jisté - je prostě dokonalá a někde existuje určitě. V hlavách tisíců mužů.

A jaká že je? Vzhledem modelka či vaše oblíbená herečka, v posteli pornohvězda, postará se o vás dokonale a miluje vás bezmezně, aniž by chtěla cokoli na oplátku - přesně jako vaše maminka. Popovídáte si s ní jako s nejlepší kamarádkou, je inteligentní, ale nikdy víc než vy sami, to by si rozhodně nedovolila. Její tolerance je bezbřehá, altruismus nekonečný - a když vás přestane bavit, jednoduše ji vypnete pomocí malého červeného tlačítka a schováte na čas do skříně. Plus si dosaďte cokoli, co vyhovuje právě vám, variant Dokonalé ženy je nespočetně.

Abychom nebyli nespravedliví, musíme podotknout, že Dokonalá žena má svou mužskou variantu, neodolatelného Pana božského, který směle ovládá stránky červené knihovny. Skládá vám básně, vozí vás v Mercedesu, chrání před všemi protivenstvími, pochopí i to, co neřeknete - plus doplňte si cokoli, co vás napadne.

Píseň o rose - a o tom, co přetrvá

20. dubna 2015 v 20:35 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Když si vzpomenu na duben 2014, vybaví se mi dvě písně. Obě od mé oblíbené autorské dvojice Suchý + Šlitr. Blues touhy po světle - a Píseň o rose. Přijde mi ale, že doopravdy jsem je obě pochopila až dnes...

Já zpívám píseň o rose
Která se v trávě třpytí
Nikdo však na ni není zvědavý

Poprvé jsem ji slyšela v Kdyby tisíc klarinetů. Když je hráli v Divadle pod Palmovkou. Geniální představení. Podle mého dokonce působivější než film. Ne hudebně, ono těžko najít někoho, kdo by trumfl takového Matušku nebo Hegerovou. Nicméně herecké výkony byly perfektní - a hlavně pojetí inscenace. Snad nejvíc mě dostal závěr, to jsem skoro brečela, ač tehdy jsem zrovna neměla plačtivé období. Nejdřív hlavní hrdina zpívá Jó, to jsem ještě žil, a pak, úplně na konci, vystoupí dítě s Písní o rose.

Lze milovat beztrestně?

19. dubna 2015 v 9:51 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Před několika lety jsem poprvé otevřela Dykova Krysaře. Do očí mě praštily ty věty. Tehdy báječně zapadly do mého obrazu zlého a nepřátelského světa. Později jsem je ve jménu lásky a radosti ze života rázně zamítla. Dnes se ptám. Kde je pravda?

"Chceš-li, Jörgene, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky: ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl. Buď, jaký chceš; nedopusť pouze, aby tě žena měla, místo co bys měl míti ženu ty. Buď, jaký chceš; ani zlý nemusíš býti. Je to zbytečně hrubé, rybáři. Ale jsi-li dobrý, hleď se skrýti. Vstaň, Jörgene!"

Mohla bych to samozřejmě přeformulovat pro sebe. "Jsi-li dobrá, snaž se skrýt." Nevím, jestli jsem někdy byla dobrá. Asi to ani vědět nechci. Strávila jsem v životě spoustu času tím, že jsem se pokoušela zakrývat to, co ve mně bylo nejlepší. Protože jsem si připadala trapně. Směšná. Někdy si říkám, kam jsme se to dostali? Nestydíme se, když se opijeme a blijeme na chodníku. Ale když někoho milujeme, studem bychom se nejraději propadli.

Bolest zakázaná? aneb Pár nevhodných úvah o pozitivním myšlení

11. dubna 2015 v 21:38 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Přiznávám se bez mučení, fandila jsem tomu taky. Postoji, že člověk by měl "keep smiling" za všech okolností a být v pohodě, ať se děje cokoli. Že psychická bolest je převážně věcí našeho osobního rozhodnutí a že tudíž můžeme zcela svobodně netrpět. A že pokud i přesto trpíme, je to jen jakési sebemrskačství, mučení, které je sice povoleno, ale nemělo by být. Mým cílem bylo vyhnat bolest z mého okolí a "don't worry, be happy" dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu… a tak dále. Přesně v tomto duchu jsem vedla i svůj blog.

Zhruba do chvíle, než jsem dostala přes hubu natolik, že mě to donutilo se zamyslet.