Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Květen 2015

A tak jsem si umyla duši...

24. května 2015 v 19:25 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Prostě šťastná. Tak jednoduše, jak to jen jde. "Je ještě láska v nás pod strašným obrazem!" Slovy Ortenovy Básně naděje. Obraz jako by už ale ani strašný nebyl. Je prostě, jaký je. Ne, má situace se nezměnila, ne, netuším co bude a nemám důvod si myslet, že přijde nějaká tajemná záchrana, která vše převrátí naruby. Já už však převrácená jsem. Na tu správnou stranu.

Už třetí den stojím opět na svých nohou. Pevně. Dívám se do zrcadla. Ta hrůza, ten děs, co jsem tam viděla ještě před nedávnem, je pryč. Jsem to zase já. Z pod vší té špíny a bláta jsem vyplavala, čistá jako dřív a docela stejná. Stejná jako loni touhle dobou, přes všechno to trápení se má podstata nezměnila.

Má duše, která ještě ve čtvrtek zoufale chtěla pryč z tohoto světa, se opět uvelebila ve svém těle. Cítím ji až po konečky prstů, jsem to zase já. Já očištěná od vší špíny. Všechny ty výčitky, odpor, snaha o nenávist, to vše, co mě přivedlo na pokraj šílenství, co mě nutilo ubližovat dokonce i jemu... Je to pryč. Prostě to zmizelo. Cítím jen obrovskou lásku, jsem jí naplněná až po okraj. Nic jiného. Ani odpouštět už nemusím. Není co.

Příběh strašlivý o hřbitově a saxofonu - díl 3

20. května 2015 v 19:50 | Miriam M. |  Morituri rident - pohádky pro veselé sebevrahy
Bylo jí něco přes dvacet a nedokázala se vypořádat s hloubkou a intenzitou vlastních citů. Nejspíš by to s ní náramně špatně dopadlo... Kdyby se do věci nevložila parta sympatických nebožtíků!

Veškeré potřebné vysvětlivky najdete u prvního dílu. Zde je jen na místě dodat, že jméno Léon si dotyčný protagonista vybral sám. Ten, kdo mě přivedl do Verfeil.

Informace o rubrice jsou k nalezení v úvodníku.

Tady je k nalezení především... pokračovaní! Chcete vědět, proč se Marion doopravdy chce zabít? (Protože na ten kec s nudou jste jí určitě neskočili!) Jak to dokáže - či nedokáže - vysvětlit svým novým mrtvým přátelům? A o čem že to lze konverzovat se svéráznou partou kostlivců? Čtěte dál!

Následující díl je o něco delší. Dozvíte se v něm totiž spoustu důležitých věcí. O hraní na saxofon - a hlavně o lásce.

Věnováno tomu, kdo inspiroval postavu Léona, které ostatně sám vybral jméno. Promiň, že jsem vytáhla z hrobu tvoji babičku... Ale to už jsem ti tuším dávno říkala a zatím jsi mě neuškrtil...

Příběh strašlivý o hřbitově a saxofonu - díl 2

18. května 2015 v 20:07 | Miriam M. |  Morituri rident - pohádky pro veselé sebevrahy
Bylo jí něco přes dvacet a nedokázala se vypořádat s hloubkou a intenzitou vlastních citů. Nejspíš by to s ní náramně špatně dopadlo... Kdyby se do věci nevložila parta sympatických nebožtíků!

Zajímá-li vás, kde se příběh vzal, kdy vznikl a kde má svůj původ městečko Verfeil, přečtěte si úvodník prvního dílu. Zajímá-li vás, co je tohle proboha za rubriku, přečtěte si úvodník k Pohádkám pro veselé sebevrahy.

Ale možná vás především zajímá, jak to bylo dál. Vykládá paní Bonnetová pravdu? Vyhrává v noci na hřbitově skutečně duch nemravného saxofonisty? A co ty ďábelské taneční čaje?

Čtěte dál a brzy budete moudřejší!

Věnováno tomu, kdo mě přivedl do "Verfeil".


Příběh strašlivý o hřbitově a saxofonu - díl 1

16. května 2015 v 22:36 | Miriam M. |  Morituri rident - pohádky pro veselé sebevrahy
Bylo jí něco přes dvacet a nedokázala se vypořádat s hloubkou a intenzitou vlastních citů. Nejspíš by to s ní náramně špatně dopadlo... Kdyby se do věci nevložila parta sympatických nebožtíků!

Vzdor všem pravidlům jsem se rozhodla otevřít rubriku Pohádky pro veselé sebevrahy starou povídkou. Proč? Chtěla jsem, aby první příběh byl veselý doopravdy - a tak bylo nutno sáhnout do zásob. Následující text vznikl v srpnu 2014 na námět vymyšlený v červnu. Tehdy jsem ještě byla s ním a věřila, že psaním dokážu zkrotit své vnitřní démony. Bohužel to nevyšlo, ale příběh zůstal - jako připomínka doby, která vzdor všemu byla krásná. Nejkrásnější ze všech.

Pokud vás zajímá, oč půjde v Pohádkách pro veselé sebevrahy, přečtěte si úvodní článek Pohádky pro veselé sebevrahy - návod k použití. Abyste nebyli překvapeni víc, než chcete...

Teď už k vlastní povídce. Je na místě pár vysvětlivek. Budu je doplňovat postupně k jednotlivým dílům.

Za prvé - městečko Verfeil, kde se příběh odehrává, má svůj reálný a zcela český předobraz. Ten byl ale pro účely povídky pozměněn. Ve skutečnosti nejde o městečko, ale o vesnici. A nemají tam muzeum. Nebudu říkat, kde se nachází, postačí jen... že to bylo jedno z mála míst, které ke mně dokázalo promluvit. Že na něj nikdy nezapomenu a že kdybych tam byla bývala mohla strávit víc času, patrně bych se tam dokázala cítit doma. Dokázala bych k tomu místu přilnout. Což se mi obvykle nestává. Nejsem člověk, který se fixuje na místa. Nicméně tam...

Ale teď už vzhůru do příběhu!

Věnováno tomu, kdo mě přivedl do "Verfeil".

Pohádky pro veselé sebevrahy – návod k použití

16. května 2015 v 22:31 | Miriam M. |  Morituri rident - pohádky pro veselé sebevrahy
Aneb nová rubrika věnovaná černému humoru, morbidním historkách a pohřebním vtipům. Rozhodla jsem se zde zveřejňovat své povídky hřbitovního žánru.

Proč to vlastně dělám? Já, která vždycky hlásala pozitivní přístup k životu?

Protože to někdy může pomáhat.