Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Srpen 2015

Prostě láska aneb Nehrajme si se slovíčky

28. srpna 2015 v 20:42 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Je jedno, jak tomu říkáte. Možná tomu neříkáte nijak. Možná prostě jen mlčíte. Ale když to tady je, je to tady. Víte to. Tečka.

Možná si přejete slyšet tu větu - "Miluji tě". Pořádné "Miluji tě" místo věčného "Mám tě rád". Kolik času jsem promarnila v nespokojenosti jen proto, že mi TO neřekl! Kolik vzácného času z mé krátké existence, z mého krátkého štěstí! Bože, byla jsem pitomá!

Pak jsme se jednou opili. "Nevím, co je to milovat. Nevím, co je to láska. Ale asi tě miluju." Nejspíš už dávno zapomněl, že mi ta slova řekl. Možná to zapomněl hned, jak je vyslovil. Já ale vím, že byla pravdivá. In slivovice veritas. A že jsme jí té noci vypili hodně.

Vím, že to byla pravda - a nikdy na to nezapomenu. Ale i kdyby mlčel. Láska nejsou slova. Láska jsou činy. A pocity. Vědomí, že jsme CELÍ. Ale o tom až v jiném článku, bude to na dlouho...

Dost už úvah, je čas na báseň. Na pár prostých veršů napsaných pro něj. Kdysi. Pravdivě a spontánně. O tom, že láska nepotřebuje mluvit. O tom, že láska JE. A příliš mnoho slov jí někdy škodí.