Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Říjen 2015

Raději už běž aneb Noc

28. října 2015 v 19:48 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Verše o rozloučení a o návratu. O konci a o znovuzrození. O noci a o novém ránu. A hlavně o lásce. Verše poněkud paradoxně původně psané jako pouhé stylistické cvičení. Tehdy jsem ještě netušila, co vše obnáší podobný zážitek, co vše to znamená... Potřebovala jsem rok, abych pochopila. Dnes se otáčím zpět - a vidím, že jsem tehdy přesto vystihla realitu. Skoro brečím - tak moc je to přesné a tak moc to sedí na dnešek. Jak je to možné? Jak jsem mohla popsat něco, co jsem tenkrát neznala z osobní zkušenosti? Nevím - a snad to ani vědět nepotřebuji. Prostě se to stalo.

Zde je výsledek. Báseň o tom, že někdy je čas říct sbohem. A že každé sbohem je vlastně nashledanou. Skutečné, definitivní sbohem podle mě neexistuje. Ale nevnucuji vám toto přesvědčení. Nevnucuji vám ani svou vlastní interpretaci svého dílka. Chcete-li, čtěte - a snad si v mých slovech najdete svůj vlastní smysl.

Pro Tebe. I když jsem Tě v době napsání této básně ještě neznala. Nebo ano? Nebo to byla hodně dávná vzpomínka? Bůh ví...

Šla jsem skrze skály - kapitola 3

24. října 2015 v 20:58 | Miriam M. |  Šla jsem skrze skály
Děkuji všem čtenářům předchozích kapitol! Zde je další. Říkám rovnou, že nebylo snadné ji napsat, snažila jsem se, aby na příběhu příliš nebyla vidět má současná mizerná nálada. V posledních dnech ztrácím víru v cokoli, ztrácím sílu se o cokoli snažit, ztrácím odvahu se prát se životem - a snad právě proto potřebuji Apolenu, které nic z toho nechybí, ač se ocitla v zoufalé situaci. Potřebuji Apolenu, abych si připomněla, že vždycky se dá něco dělat, že nemá smysl jen ležet a zírat do stropu, jakkoli je situace příšerná, jakkoli jsou okolnosti nepříznivé, jakkoli nevíme kudy kam. A snad právě proto se s vámi chci o příběh téhle umíněné, houževnaté bytosti podělit. Protože tuhle část v sobě někdy potřebujeme objevit všichni. Abychom dokázali přežít a uchovat si zdravý rozum.

Pojďte tedy za mnou, do pohádkového světa a do příběhu jedné nesnesitelné, paličaté holky. Za Bartolomějem, který nesnáší příliš emancipované ženy - a jako na potvoru narazí na jednu, která vydá za deset. Jak to s nimi bude dál? Proč se vlastně Apolena pustila do tak bláznivého podniku? A jak bude Bartoloměj reagovat? Uvidíme...

P.S.: Úvodník a vše potřebné na vysvětlení najdete tady.

Šla jsem skrze skály - kapitola 2

3. října 2015 v 21:05 | Miriam M. |  Šla jsem skrze skály
Děkuji všem za příznivé ohlasy u minulé kapitoly! Zde je další pokračování. Pohádkově laděného - a místy staromódně romantického - příběhu o ženě, která se nebála jít za svými sny - a to až do krajnosti. Příběhu, který si nedělá příliš starostí s možným a nemožným - lépe řečeno věří, že nemožné jednoduše neexistuje. Příběhu bez omezení a bez hranic, příběhu z fantaskního a zároveň místy drsně reálného světa.

Kdo že je vlastně Skočdopolova dcera, s níž jsme se setkali v minulé kapitole? Proč chce cestovat k čarodějnicích? A vezme ji Bartoloměj s sebou?

Kdo chce, nechť se mnou pokračuje dál... Do jiného světa. Za bláznivým dobrodružstvím psaným pro potěšení mé duše. Snad potěší i tu vaši.

P.S.: Kdo nechápe, odkud že se vzal onen podivný název - a o co že to vlastně půjde, nechť se podívá na první kapitolu a hlavně na její úvodník.

P.P.S.: Poněkud zvláštní jméno hlavní hrdinky není z mé hlavy, ale vymyslel ho... nevím úplně, jak toho člověka nazvat a jak definovat náš vztah. Když ale řeknu jednoduše "můj milovaný", nebude v tom žádná lež.