Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Bez světla

30. listopadu 2015 v 23:19 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Pár veršů. O životě ve stínu bolesti. Bez světla. Kam se nedostane ani paprsek, nechcete, aby se tam dostal. Abyste se nemuseli dívat. Nechat cosi ve stínu znamená nevidět to. A někdy je to lepší. Někdy je to to jediné, co vydržíme.

Báseň napsaná pět měsíců poté. Byla jsem v háji. Dnes je to skoro rok - a jsem v háji pořád. Prý čas léčí. Asi ho ještě nebylo dost. Jedna z mála básní napsaných ve Zlém roce. Spočítala bych je na prstech. Jedné ruky. Už skoro nepíšu. Prostě to ke mně nepřichází.

Omlouvám se za ten pesimistický výlev. Snad z něj alespoň tenkrát vzniklo něco trochu zajímavého...


Bez světla


Moje tvář
Ve střepech zrcadla
Duše pod střepy
Roztrhaná

Tvoje tvář
Jen střepy půvabu
Výraz se odlepil
Já už Tě nepoznávám

A duše co mě nehledá
A slova co jsou cizí
Zbývá mi jen
Modlitba svaté Lucie

Chci zahodit své oči
Špínu tma ukryje
Pak ve tmě polapen
Zůstane mi můj svět
Vypálený na sítnici


2. května 2015

P.S.: Od té doby se změnilo jediné. Je mi už tak nějak úplně jedno, jak zrovna vypadá. Tu tvář vídám ve snech každou chvíli - a čert ví proč, málokdy je v nich hezká, ačkoli ve skutečnosti téměř vždy bývá nádherná. A stejně bych se z toho snění nejraději neprobudila. A spala jako Šípková Růženka alespoň sto let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 21:54 | Reagovat

Hm..., a já si dneska zrovna říkala, kde jsi? Nechci abys spala 100 let, to bych se nedožila tvého vzbuzení! Sakra, že nejsem krásný princ, vyhnala bych ti z hlavy smutek i když věř, že mi do zpěvu taky není, ale život je boj děvče, tak si přijď přečíst mé nové dílko, kdo ví, za se ti nebude trošku líbit? :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 9:57 | Reagovat

Milá Miriam. Dostala jsem se k tobě dnes poprvé přes Sugar, zatím tě neznám. Jen z pár slov soudím na rozchod a stálý smutek z něho. Loni jsem taky "řešila" a zlepšilo se to. Kdysi se to s jiným nezlepšilo a šla jsem za svou nynější láskou. Možná bys měla vyhodit rozbité zrcadlo a rozhlídnout se jinde. Pro radostnější život. Rozhodně není všem dnům konec. Poodvrať svůj zájem jinam a bude ti líp. Ještě nakouknu na další články, ale tak to cítím. Sugar píše jemně a citově, to ti zřejmě teď chybí, ale hledej pořád. Vyplatí se to. Omlouvám se za vstup do tvého soukromí, ale tak to cítím. Přeji ti co nejlepší svátky vánoční :-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 19:19 | Reagovat

Ke mně taky časem pronikají nepříjemné vzpomínky... a mám podezření, že se časem tak nějak mění. Jsou hroznější nebo už ne tak bolestivé... Nevím čím to přesně je, ale něco přece ten čas vyléčil...

4 AURIL AURIL | Web | 14. prosince 2015 v 18:48 | Reagovat

Čas... asi raději nebudu psát svou zkušenost s tímto "lékem".

Báseň je plná a hovoří! Krásné metafory, které baví a překvapí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama