Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Leden 2016

Jednou se vrátíš

25. ledna 2016 v 17:53 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Čekám na Tebe. Protože vím, že jednou se vrátíš. Kdy? Jak? Netuším. Někdy jako by čas ztrácel svůj význam, jako bych stála nad ním a nezúčastněně ho pozorovala. V těch chvílích mě neděsí. V těch chvílích mě neděsí vůbec nic.

Pár veršů napsaných velmi dávno. Napsaných do kapsy, do šuplíku. Protože jsem věděla, že přijde čas, kdy je budu potřebovat. Ke své smůle jsem se nespletla.

Verše, které se mnohokrát staly čímsi na způsob modlitby. Bylo to dobře? Nebo jsem udělala chybu? Nevím - a nemyslím, že by ta otázka byla důležitá. Důležité je, že ta slova mi mnohokrát pomohla - a že tomu, co říkají o Lásce, věřím přes všechny ty facky a kopance dodnes.

Zveřejněno pro všechny, kdo něco takového potřebují slyšet... a snad i zopakovat.

K zbláznění živá

20. ledna 2016 v 19:14 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Miluju zimu. Tu skutečnou, mrazivou, se sněhem. Zimu opravdu zimní. Stejně jako miluju prosluněné a voňavé jaro, léto horké až k padnutí, podzim jednou mlhavý a podruhé bláznivě barevný. Miluju kterékoli roční období, které je tím, čím být má, zcela, plně, až na doraz.

Děsí mě šeď a neurčitost. Děsivá byla loňská zima, bez sněhu i bez slunce, bez barev, bez čehokoli. Nejhorší měsíce mého života. Peklo, které počasí nevytvořilo, ale dokonale podkreslilo. Zima se sněhem je živá. Zima jako ta loňská připomíná umírání. Dlouhé a hrůzné.

A letos, letos je za oknem zas vše na svém místě. Na Silvestra padal sníh. Vyklonila jsem se z okna a svým dokonale nemelodickým hlasem vyřvávala Ódu na radost. Co mohu čekat od toho, co přichází? Nevím. To, co jsem nazvala Zlým rokem, trvá již čtrnáctý měsíc. Konec v nedohlednu.

Přesto přese všechno se opíjím krásou zimy. Vzpomínám na pohádky, kterým jsem věřila... Jako malá holka? Ne, ještě docela nedávno. Předtím, než se můj svět rozbil. Chci jim věřit zase, ale mám strach. Reality je zde až příliš. A stejně, stejně mi padající sníh znovu a znovu kreslí mou dávnou Kouzelnou lucernu.

nenechte se zmást, ta fotka je dva roky stará...