Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Srpen 2016

Ta bez tváře

30. srpna 2016 v 12:43 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
Po delší době zas jedna báseň. Napsala jsem ji nedávno, když jsem byla pracovně na delší čas mimo domov. Stýskalo se mi. Hodně. Když se mi stýská, mívám zlé myšlenky. V hlavě mi obživuje má minulost. Hezká není.

Jenže si kvůli tomu, co se mi stalo, nemůžu věčně hrát na chudinku. Každý z nás někdy zažil něco opravdu zlého. A každý z nás má na výběr. Můžu si říkat: "Ach Bože, to je hrůza, prožila jsem příšerné věci!" - a nebo můžu hrdě konstatovat: "Jsem úžasná a silná ženská, protože jsem se z toho dokázala dostat, i když nikdo nevěřil, že je to vůbec možné." Obojí je pravda - ale každé zní úplně jinak. První větu říká Oběť, druhou Vítěz. Chci být radši ten Vítěz.

Dívám se za sebe, vidím, jak dramaticky se můj život změnil za letošní kalendářní rok. Dokázala jsem se odrazit ode dna. Najít naději uprostřed sebevražedných myšlenek. Sakryš, když to tak píšu, zvedá se mi sebevědomí a přestávám si připadat jako vystrašené děcko.

Mám strach z podzimu. Protože na podzim se mi stalo málo dobrého - ale zlého víc než dost. Ale - za to podzim nemůže. A nikde není psáno, že to tak musí být pořád. Nemusí.

Mám strach ze smrti. Nicméně - kdo ho někdy neměl?

Prostě proto, že chci žít. Miluju být naživu.