Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Březen 2017

Nějakej lepší svět

31. března 2017 v 17:25 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
"Vybudujeme spolu jinej svět, lepší, než do jakýho jsme se narodili," řekla jsem mu někdy před dvěma měsíci. Nepamatuji se přesně, co řekl on. Nejspíš že to zkusíme, nebo že uvidíme (to je jeho oblíbené slovo... uvidíme... uvidíme...). Bůh sám ví, jak to dopadne. V poslední době je vše těžké. Nikdy nebyl s žádnou holkou v kuse déle, než deset měsíců. Deset měsíců uplynulo. A co bude dál? Nevím. On taky ne. Nikdo. Nebo nejspíš jen Ten nahoře - který nám však ponechává svobodnou vůli - jíž někdy užíváme k tomu, abychom si zpackali život, jak uznáme za vhodné.

Jenže i když je to zlý, i když je všechno ještě mnohem, mnohem, mnohem horší než teď, pořád něco zbývá. Vzpomínám si na jednu z básní Jiřího Ortena, na jednu z mých modliteb Zlého roku.

Že není beze dna, že je jen bez naděje,
že láska po konci a víra po pravdě je,
že po nekonečnu je ještě Devátá - - -

Jo, vím, že tohle už jsem tu citovala. Možná dokonce víckrát. V těch příšerných časech mi dotyčné verše pomáhaly nějak fungovat, nějak existovat. Protože člověk se vždycky může nějak hrabat dál, dopředu - pokud zbyla láska a víra. Víra v nějakej lepší svět.

Čenichání jara

27. března 2017 v 15:27 | Miriam M. |  Orbis pictus - bláznivé počiny mých tužek, pastelek a fotoaparátu
Nepsala jsem. Velmi dlouho jsem nepsala a nechala blog pomalu usínat. Proč vlastně? Už před několika lety tyto stránky přestaly být tím, čím byly na začátku, soukromou "vylejvárnou" bez adresáta - a staly se proudem slov primárně určeným jedné jediné konkrétní osobě. V této roli nám přinesly mnoho dobrého - a doufám, že ani ostatní čtenáři nepřišli tak docela zkrátka.

Jenže... jenže v poslední době sem můj drahý přestal chodit. Proč vlastně? Neměla jsem odvahu se zeptat. Téma "blog" bylo vždy jakýmsi "ty víš, že já vím - ale není nutné o tom mluvit". A já najednou zjistila, že se mi prostě nechce psát další články. Články, do nichž se musíte nutit, nemají valnou kvalitu. Jakou asi bude mít tento? Netuším. Jen vím, že je nutné, abych zkusila psát opět primárně pro sebe. Abych zkusila dělat NĚCO primárně pro sebe. Ve výsledku to prospěje nám oběma. Činit druhého odpovědným za vlastní štěstí není moudré. Takovou tíhu nikdo neunese. A vlastně ani unést nemá.

Co tedy? Začínám čenichat jaro. Začala fotografická sezóna. Obracím se do minulých let - a mám pocit, že se sama často začínám probouzet spolu s přírodou. Jako jakási praštěná Šípková Růženka, která pro své procitnutí potřebuje polechtat sluncem na nose.