Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Květen 2017

O Králi od jezera a Vypravěčce

21. května 2017 v 17:11 | Miriam M. |  Scribo ergo sum - výtvory mého pera bez jasného žánru
...aneb pohádka o tom, že láska a dobrý příběh mohou být společně silnější než samo peklo. Tak trochu pohádka, tak trochu sny a naděje, tak trochu víc vyprávění ze života. Tak trochu příběh o Miriam M. a jejím milém. Následující text je volně inspirovaný snem, který se mi zdál před třemi lety a který jsem popsala tady: O ďáblovi v jezeře. Proč psát o něčem, o čem jsem už psala? Protože příběh od té doby pokračoval. A to místy až neuvěřitelným způsobem. Zítra to bude rok, co se mi stal zázrak. Modlím se za další. Protože vím, že zázraky jsou. Stejně jako to ví Vypravěčka z následující pohádky.

Následující příběh je pro ty děti, kterými jsme kdysi byli, a které se nebály věřit příběhům, v nichž dobro vždycky nakonec zvítězí nad zlem. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát právě pohádky, ale cítím, že teď je potřebuji. Snad proto mi chodí ve snech další a další. Slýchám příběhy, jako Vypravěčka, o níž si za chvíli povíme.

Následující text jsem psala pro Tebe, můj Králi od jezera. Kdyby ses ještě náhodou někdy stavil na tomhle blogu... U každého úderu klávesnice jsem myslela na Tebe.

Psychiatr, slepice a čajová konvička - kapitola 7

10. května 2017 v 7:55 | Miriam M. |  Psychiatr, slepice a čajová konvička
Další díl příběhu o našem starém známém Filipu Adlerovi. Příběh jím zdaleka nekončí - bohužel ale nemůžu odhadnout, jak dlouho ještě přetrvá tenhle blog. Moje situace je mírně řečeno příšerná - a momentálně mou vlastní vinou. Zlomila jsem se pod tím břemenem, které táhnu, shodila ho na zem a začla řvát o pomoc. Bohužel jsem se neobrátila zrovna na nejvhodnější adresu. Lze předpokládat, že za to zaplatím - a že cena bude vysoká. Je ostatně všeobecně známo, jak končívali - nebo pořád končí? - koně, co už nemohli dál táhnout. Za činy, jako je tenhle, pro mě neexistují nízké trestní sazby. Můžu říct jediné - neudělala jsem to se zlým úmyslem a jestli se na někoho zlobím, tak jen na sebe.

Vám čtenářům děkuju za přízeň. Budu psát, dokud to půjde. (A třeba to půjde. Třeba dokážu od té propasti, do které mě to vtahuje, udělat alespoň pár kroků. Někde v hloubi duše bych pořád ještě chtěla. Někde v hloubi duše se pamatuju, že bylo už i mnohem hůř - a že to nakonec dobře dopadlo. Ostatně, není to zas tak dávno...)

A teď už konec keců o autorce a vzhůru za Filipem - respektive za jeho novou známostí. A jak brzy zjistíte, tentokrát to nebude známost jen tak ledajaká!