Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Srpen 2017

O Bohu, o smrti a o mém muži

Pátek v 16:45 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Aneb co jsem v poslední době pochopila a uvědomila si, mohl by znít podtitul. A jo, vím, že název článku vypadá naprosto šíleně, jenže takhle tři slova dokonale vystihují současný obsah mých myšlenek. Houpačka se houpe jako o život. Vznáším se na obláčku - a hned zas čelím svým největším strachům. Pár dnů mám pocit, že mi vše docvaklo a cítím se pomalu jak Buddhova mladší sestřička - a hned zas div že nepropadám beznaději. Blázním radostí v náručí svého drahého - a o pár dnů později bulím sama schoulená na podlaze. A tak dále.

Jak se pozná dospělost?

6. srpna 2017 v 16:57 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Samozřejmě, oficiální verzi víme všichni. Osmnáct v občance. K tomu se může doplnit spousta dalších kritérií. Hotová škola, práce, odstěhování se od rodičů, schopnost postarat se sám o sebe, případně manželství... Napadne nás toho určitě dost a něco z toho nám může připadat úplně mimo. Jenže co když je tu ještě něco, něco, co nám nezaručí žádný diplom, ani sebelíp placené zaměstnání? Co když je jedno z důležitých kritérií...

...schopnost rozhodovat se sám za sebe a nést za to zodpovědnost?