Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Ty to dokážeš!

8. října 2017 v 21:50 | Miriam M. |  Magistra vitae - Miriam hovoří s Miriam
Následující článek píšu hlavně pro sebe. Je ale věnován komukoli, kdo se momentálně nachází psychicky totálně na dně a potřebuje trochu povzbuzení. Pokud nevíte, o čem je rubrika Miriam hovoří s Miriam, mrkněte sem na úvod: Miriam hovoří s Miriam - co, proč, nač a jak. A teď už konec zdržování, když už mě jednou osvítila inspirace, je třeba ji zachytit, než zase uteče a nechá mě uprostřed temnoty.

Čert sám ví, kde se vzala, ale je tu zase. Ta, kterou jsem kdysi nazvala Paní. Ta, kterou jsem částečně popsala v povídce Psychiatr, slepice a čajová konvička jako Beky Beerovou. Mé starší já alias vysněná verze mé budoucnosti. Duševně zdravá jako rybička, provdaná za mého drahého, matka tří dětí, terapeutka pomáhající psychicky nemocným lidem a jejich rodinám a příležitostná umělkyně. Ne, vůbec nejsem ambiciózní... Respektive - ležím v blátě s posledními zbytky životní energie a sny velikosti Empire State Buildingu. Ale...


Nevolala jsem ji. Vlastně už jsem v ni téměř přestala věřit. Ale ona prostě přišla. Asi z potřeby tahat z bryndy lidi na pokraji šílenství.

"Hele, než uděláš nějakou blbost - a netvař se jako neviňátko, já vím moc dobře, jaký sebedestruktivní myšlenky se ti honí hlavou! - chvilku mě poslouchej.

Nebudu ti kecat, že je to dobrý. Není, to obě víme. Ale víš co? Ty víš naprosto přesně, kde je zakopaný pes a jak to všechno spravit!

Ne, nepotřebuješ další informace. Ne, nepotřebuješ dolovat ze svýho milýho odpovědi na další otázky. Ne, nepotřebuješ se ptát vůbec nikoho. Holka praštěná, vždyť ty jsi celý roky věnovala studiu toho, jak funguje lidská mysl! Nejdřív jsi to dělala prostě proto, že tě to zajímalo - a pak proto, abys přišla na to, jak uzdravit jeho z jeho nemoci. Za ty roky ses toho spoustu naučila. Mohla bys z fleku přednášet. Máš v ruce nástroje, o kterých víš na sto procent, že by jemu dokázaly při správném použití vrátit zdraví, že by to dokázaly v případě drtivé většiny duševně nemocných lidí. Máš v ruce poklad, který by stejně tak mohl uzdravit tebe. Hlavně tebe, protože to je to první, co musíš udělat, jak bys chtěla zachraňovat svět, když se sotva vyhrabeš z postele? Asi dost těžko, co...

A ty bys byla schopná tohle všechno zahodit a fláknout sebou na koleje! No promiň, to je pitomý. Hodně pitomý. Protože - co když tahle hrůza, ve který vězíš, není trest za tvý hříchy, ale obrovská příležitost?

Podívej, dřív sis mohla něco nalhávat. Spoustu věcí. Měla jsi kam utéct. A teď? Muž, kterého miluješ, se ti vyhýbá jak čert kříži. Drtivá většina kamarádů utekla jak zajíci. Jen ta deprese, ta tu je, věrná jak pes, od rána do večera a od večera do rána. Teď už se nejde obrátit na lidi. Lidi jsou pryč. Zbyl jen Bůh - a ty sama. A to jsou ty správný adresy, na který je třeba psát. Protože nikdo jinej tě před tebou samotnou nezachrání.

Podívej, když to nevyjde, zabít se můžeš vždycky. Na to je spousta času. Ale nebyla by škoda zahodit ty kvanta znalostí, co jsi získávala celý roky a alespoň je nezkusit použít? Protože tady jde o život a o ten stojí za to se porvat, nemyslíš?

Kolikrát jsi říkala, že kdyby to mělo jemu pomoct, postavila by ses komukoli a čemukoli na světě? Kolikrát, no? Teď máš příležitost. Postav se tomu v sobě, co tě ničí - a všechno na světě se může stát možným.

Možná mi nevěříš. Tak víš co, udělej ze sebe pokusnýho králíka. Když to nevyjde, umřeš - ale toho už se přece nebojíš, ne? A navíc, když to nezkusíš, máš to spočítaný s jistotou, to obě víme. Ale bez boje se vzdávají jen zbabělci.

Udělej ze sebe pokusnýho králíka. Aplikuj na sobě všechno to, co teoreticky víš a znáš - a dokaž světu, že to funguje. A pak dost možná uzdravíš i jeho. A spoustu dalších lidí. A neslibuju ti, že zajistíš světovej mír, ale možná k němu pomůžeš udělat jeden dva mrňavý kroky - a i to se počítá.

Je to úplně jednoduchý. Miluj jako miluje Bůh. Bezpodmínečně. A začít s tím musíš u sebe. Protože když se to alespoň částečně naučíš ve svým případě, dokážeš to i u druhých. A lidem vedle tebe bude dobře, budou se vedle tebe cítit skvěle. Jo, i on. Tvoje přítomnost bude léčit. Ale na to musíš být ráda sama se sebou. Nic víc, nic míň.

Alespoň to zkus. Přestaň se litovat, jak je svět zlej, popadni všechny ty nástroje, co máš - a prostě z něj udělej lepší místo! Nejdřív pro sebe - a dál už to půjde samo.

A neboj, nebudeš v tom sama. Až se zvedneš na nohy a vykročíš, něco už ti cestu ukáže. Znáš to rčení, že Bůh pomáhá těm, kdo si pomohou sami? Musíš začít - a pomoc přijde potom.

A netvař se nechápavě, vždyť ty to všechno víš a znáš, co víš, už jsi to udělala, už jsi to zažila! Jaro 2016, copak se nepamatuješ? Za dva měsíce jsi dokázala kompletně změnit svůj život a poslat depresi ke všem čertům, kam taky patří. Jen jsi pak zapomněla na tyhle jednoduchý pravdy. A zas jsi začala hledat ve vnějším světě, zas jsi začala vyžadovat po druhých, aby tě učinili šťastnou, i když jsi dobře věděla, že se máš obracet na Boha - a na sebe. Tahle ťafka přijít musela, to je ti snad jasný, ne? Proto, abys to zmákla znovu a tentokrát z gruntu a pořádně.

Je to jednoduchý. Miluj sebe, jako tě miluje Bůh. A nefňukej nad tím, cos všechno provedla, Jeho láska je tu pro všechny. Pro tvý sousedy, co na sebe nahoře řvou jako utržení ze řetězu, pro Matku Terezu, pro všechny svatý, pro masový vrahy a pro všechny mezi nima. Pro tebe taky.

Miluj sebe, jako tě miluje Bůh. Pak budeš tímhle způsobem milovat i ostatní. A věř mi, že před TAKOVOU láskou nikdo na světě neuteče.

Miluj sebe, jako tě miluje Bůh. A ve tvým životě nebude možná existence pekla. Prostě zmizí.

Vykašli se na pohřební myšlenky a pusť se do toho. Ty už nemáš co ztratit, to obě víme. Ale získat můžeš sakra hodně.

Tak miluj sebe, jako tě miluje Bůh."

***

Upřímně, moc nechápu, jak tenhle článek vzniknul. Prostě za mnou přišel. Jako by mi ho někdo diktoval. Můj strážný anděl? Moje budoucí já, které někde v jiným časoprostoru sedí v meditaci a snaží se mi poslat inspiraci? Nebo prostě ta část mě, která má vůli žít a nechce to zabalit? Netuším. Každopádně nechť je vám inspirací!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 j j | 13. října 2017 v 9:01 | Reagovat

Supr! :)

2 Melkora Melkora | Web | 18. října 2017 v 23:22 | Reagovat

No, jsem trochu povzbuzena :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama