Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Březen 2018

Slovo na konec

9. března 2018 v 23:25 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Možná nemá smysl psát tenhle článek. Vzhledem k mé neaktivitě už ostatně tomuto blogu mnoho čtenářů nezbylo. Pár věrných ale svého času míval - a přijde mi, že právě jim dlužím tahle slova. Těch pár slov na konec.

Stránky, které právě teď čtete, vznikly zhruba pět a půl roku nazpět, původně za účelem publikace vlastní literární tvorby - plus jako něco na způsob soukromé vylejvárny myšlenek. O rok a půl později se z nich stala jakási kronika lásky k jednomu konkrétnímu člověku. Ten už na ně nějaký ten měsíc nechodí - a pochybuji, že se zde ještě objeví... Dalším cílem mého psaní bylo inspirovat. Snažila jsem se být optimistická, psát o těch dobrých věcech, co mě v životě potkaly, o překonávání překážek. Byla jsem přesvědčená, že zoufalství na blog nepatří - takže pokud se zde náhodou objevilo, tak maximálně v podobě básní (zoufalství v umění mi přišlo jako zoufalství přijatelné). Tento přístup měl svou výhodu - díky němu se z blogu stala jakási kronika toho nejlepšího, co mě v životě potkalo - a když tak pročítám staré články, musím uznat, že toho bylo fakt hodně.

Jenže každá mince má dvě strany. A mě právě tato filozofie nutí nyní blog ukončit. Protože stojím nad propastí - lépe řečeno, padám do ní přímo po hlavě a už nějak nedokážu věřit, že se z ní ještě dostanu živá. Můj život je na kusy. A já taky. Jo, pochopili jste to dobře - právě čtete historicky první opravdu zoufalý článek na tomto blogu. A právě proto je ten článek článkem posledním.