Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Květen 2018

Jen tak si být...

19. května 2018 v 15:55 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Je mi fajn. Skoro až neuvěřitelně fajn. Připadám si jako dynamo. Energie ze mě skoro kape. Síla jara? Síla sexu, navíc s neobyčejným mužem? Kde vlastně jedna končí a ta druhá začíná? Nemám sebemenší tušení, podobají se jedna druhé až neuvěřitelně. A když se spojí, člověk se mění v jadernou elektrárnu. Fungující, ne po výbuchu. A víte, původně jsem chtěla psát právě o tomhle podivuhodném tanci základních energií, jenže... jenže teď se mi do nějakých hlubokomyslných úvah prostě nechce. Chce se mi jen tak vám poslat pozdrav - a podělit se o jeden alespoň pro mě hodně zásadní postřeh.

Protože ještě nedávno jsem se cítila provinila. Že mám tolik síly - a nevím, co s ní. Energie by se měla přece zaměřit. Koncentrovat. Směřovat k cíli. A já přitom dělám milion různých věcí. Miluju se, tančím, přesazuju kytky, zdobím byt, píšu, chystám se na rekvalifikaci, na další studium, běhám po lesích... Aniž bych před sebou viděla nějakou jednoznačnou metu, za níž bych se pachtila. Momentálně neplánuju spasit svět ani své blízké, nehodlám se dopracovat k Nobelovce, získat doktorát... jo a zajistit světový mír taky ne.

Ale - co když je to tak v pořádku? Co když je v pořádku vykašlat se jednou na výkon, výsledek, vítězství - a prostě si jen užívat tu prostou skutečnost, že jsme naživu?

Příliš mnoho orgasmů

6. května 2018 v 18:38 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
...aneb pár slov o tom, kterak jsem našla jednu velmi drzou odpověď na otázku, proč sňatek z rozumu prostě NE. Ale ještě předtím bych chtěla moc a moc poděkovat vám všem, kdo jste pod minulým článkem o sňatcích z rozumu zanechali svůj komentář, či se k němu vyjádřili nějakým jiným způsobem, a pomohli mi nenechat se zmanipulovat příbuzenstvem. Děkuju vám, jste skvělí!

A teď už k věci. Totiž, přišla jsem na to. Až mi zase někdo předhodí, že jsem stará, neměla bych si vybírat a měla bych dát šanci jednomu ze zájemců, kteří víceméně všichni patří buď do kategorie ťuňťa/blonďatý ťuňťa/ošklivý blonďatý ťuňťa, protože mi přeci utíkají roky a láska je stejně jenom kec do básničky... no, zkrátka takový člověk se dočká následující odpovědi:

"Nemůžu. Na to jsem zažila až moc orgasmů!"

Pohřebácká romance

3. května 2018 v 18:05 | Miriam M. |  Morituri rident - pohádky pro veselé sebevrahy
...aneb povídka o tom, že váš princ na bílém koni se může objevit někde, kde byste ho opravdu, ale opravdu nečekali. A sice - v pohřebním ústavu. Podtitul by patrně mohl znít: můj princ v černém pohřebáku. Aneb šibeničnímu humoru třikrát hurá! A kdo nemá rád morbidní vtípky, ať prosím zmizí radši hned, než stihne utrpět trauma.

Poznámka: následující text vznikl na jaře 2015, kdy jsem se nacházela v obtížné životní situaci až nepříjemně podobné tomu, co zažívám nyní. Tehdy jsem se z ní dokázala dostat. Doufám, že se zadaří i podruhé, protože... mě už to bulení prostě nebaví! A tak se snažím smát, jak to jde, i třeba vtipům černějším než moje kočka.