Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Zase jedny zásnuby

10. června 2018 v 16:47 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Spousta klasiků i neklasiků psala o tom, že ženské emoce jsou tak trochu jako aprílové počasí. No dobře, nejspíš tak trochu víc... V zásadě se považuju za šťastného člověka, přinejmenším někdy zhruba od začátku května je můj život celkově vzato parádní. Tenhle týden se vesměs povedl. Ještě včera jsem sršela energií, nabytá středečním večerem stráveným s milým, páteční tour po koupalištích a sobotním přímo úžasným zmoknutím a zpíváním v dešti. Kdybych psala deníčkový článek včera, psala bych spoustu lyrických úvah o lásce, o svobodě a o nevinnosti, které za mnou přišly formou těžko uchopitelných pocitů někde v náručí toho muže, někde mezi poli, někde u rybníka. A rozhodně hodlám dotyčné úvahy časem sepsat, část už jich mám načrtnutou na papíře - a byla by věčná škoda je nepublikovat. Jsou zajímavé, jakkoli v mnohém jaksi neurčité. Jako impresionistický obraz. Některé pocity jsou zkrátka příliš velké na to, aby bylo možné směstnat je do slov.

Jenže dnes je mi divně. Ne že bych z toho dělala tragédii. Jsme na planetě Zemi, jsme lidi - a být vysmátý a šťastný permanentně jde tak maximálně v hollywoodském trháku, ale ne v reálném životě. Nicméně když už nejsou vaše pocity tak úplně ok, je dobré zeptat se proč. Možná to souvisí s tím, že venku zuří bouřka a já tím pádem nemůžu běžet k vodě. Ale mnohem spíš za to můžou zase jedny zásnuby.


Aneb další má bývalá spolužačka byla požádána o ruku. A jistě, přeju jí to a jistě, moc gratuluju a mám z toho radost, ale... ale v těchhle chvílích se ve mně vždycky ozve jakýsi neodbytný, vzteklý hlásek, které pokřikuje: já chci takýýý! Hlásek, který mi dokáže opravdu spolehlivě zkazit náladu.

A samozřejmě, kdyby šlo jen o to, nebyl by sebemenší problém věci zařídit. Zrovna tento čtvrtek jsem definitivně poslala do háje muže, který mi vytrvale nadbíhal a neustále opakoval, že netouží po ničem jiném, než se oženit a mít děti.

Jenže veškeré mé úvahy na téma manželství se neustále vrací k jednomu jedinému muži. Jako tažní ptáci, kteří znají svou cestu. A jeho úvahy? Naznačil cosi o tom, že by se chtěl usadit. Jenže...? Jenže co když prostě ne se mnou?

Vím, napsala jsem tady, že budu radši jeho milenka, než manželka někoho jiného. Než se zeptáte, ženatý s jinou není, pouze jsem netušila, jak to, co mezi námi je, jinak nazvat. Stále to platí. A po drtivou většinu času jsem v tom, jak náš vztah momentálně vypadá, šťastná. Jenže pak přijde svatební oznámení či zásnuby někoho jiného - a mě popadne smutek a náhle je mi do breku. Protože něco ve mně po těch bílejch šatech touží. Hrozně moc.

A možná si jednou budu muset vybrat. Buď manželství, nebo on. Vyhraje to on, vždycky to nakonec vyhraje. Ale - do háje! - o kolik by bylo lepší, kdybych takovou volbu dělat nemusela!

Proč vlastně tohle píšu sem na blog? Protože se z toho potřebuju vypsat. Protože o tom nemám s kým mluvit. Zapříst hovor na tohle téma s ním mám jednoduše strach. A všichni ostatní už mi k tomu svoje řekli, od nich se nic nového nedozvím - a povzbudivého už vůbec ne. "Ten si tě nevezme, ani kdyby čert na koze jezdil." A já pořád někde v skrytu duše doufám, že dotyčný čert na tu kozu přeci jen jednou vyleze. Asi jsem pitomá. Kdyby se to stalo, byl by to zázrak. Existují? Vždycky jsem věřila, že jo.

Snoubenec té bývalé spolužačky trpí lehčí formou schizofrenie. Což je o dost závažnější diagnóza, než jakou má můj milý. V manželství to dotyčnému ale dle všeho nebrání. Co když to nakonec vůbec není o diagnóze? Co když jde jen o dvě věci - miluješ ji? chceš s ní být? Nic víc, nic míň.

V hloubi duše toužím po muži, který mi dokáže říct ANO. Ano, stojím při tobě a miluju tě, ve zdraví i v nemoci, v dobrém i zlém, pořád, ne jen, když na to mám zrovna náladu. Beru a chci tě takovou, jaká jsi. Tečka, žádné ale, žádné kdyby.

A vůbec nejvíc toužím po tom, aby mi to řekl právě TENHLE muž. Dočkám se někdy? Netuším. Něco ve mně tomu pořád věří. A něco jiného zas tvrdí, že jsem nebetyčně naivní.

Tyhle chmury mě přejdou. Zítra budu nejspíš zas vysmátá, plná radosti ze života, odhodlaná brát věci z té lepší stránky a nechat vše plynout, však ono se to nějak vystříbří. Zítra mi zas bude dobře, většinu času mi zas bude dobře a na tohle všechno přestanu myslet.

Jenže... jenže právě teď je mi smutno. Jenže právě teď jsem se z toho potřebovala vypsat. A tak jsem to udělala. Toť vše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 10. června 2018 v 18:08 | Reagovat

Tvůj příběh je podobný tomu mému, jen s tím rozdílem, že je tam zřejmě víc než generační rozdíl. Mám ráda AP a přestože byl rozveden svou paní už před skoro víc než 15ti lety, už se nechce nikdy vázat, nikdy, natož se ženit. Staří muži žijí pro své staré jedináčky a v ženách (jedné jediné) se zklamali tak, že už nikdy nechtějí jinou, ani kdyby byla ze zlata.
Vy jste mladí, tak je předpoklad, že ten tvůj změní svůj názor, ale po té 50ce je už u mužů odzvoněno, aby chtěli se ženou žít stále. Leč..., lepší vrabec v hrsti, než vůbec nic a být Single stará, jako je nyní moderní u starých dětí těchto nejen mužů...:-)

2 Miriam M. Miriam M. | Web | 10. června 2018 v 22:01 | Reagovat

[1]: Je to hrozná škoda, když si někdo vytvoří názor na ženy na základě jednoho zklamání a pak už není ochoten ho změnit... Bohužel takových případů vídám spoustu. A sama jsem se taky dozvěděla přímo od dotyčného, že to tak trochu dostávám sežrat za jednu nevěrnou bývalou. Někteří muži se stihnou naštvat na ženy, ještě než se jim vůbec podaří se oženit. Moc bych si přála, abys měla pravdu a aby se to u toho mého nakonec přeci jen zlomilo... Chápu, že nechceš být sama - a nepiš stará, jsem si prakticky jistá, že jsi mladší než moje maminka:-)

3 Sugr Sugr | E-mail | 11. června 2018 v 19:27 | Reagovat

[2]: Miriam nikdy jsem sama nebydlela, zvolila jsem cestu, kdy jsem zůstala a nikdy neměla své. V dalším životě bych se rozhodla jinak, ale sama nebydlím, ani bych nemohla žít v bytě kde jsem s AP. :-)

4 Sugr Sugr | E-mail | 11. června 2018 v 19:28 | Reagovat

[2]: Jo a věřím, že u Tebe vše se dobere dobrého konce a splní se ti to o čem sníš!

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 12. června 2018 v 9:50 | Reagovat

Pokud hledáš muže, který ti dokáže říct ANO...doporučuji Babiše!

6 Blue Jane Blue Jane | Web | 12. června 2018 v 19:39 | Reagovat

Já bych se vdávala hned, ale nemám ženicha :(

7 BG BG | E-mail | 12. června 2018 v 20:54 | Reagovat

Taky bych chtěl svatbu, ale bohužel to není povoleno.

8 Miriam M. Miriam M. | Web | 12. června 2018 v 21:19 | Reagovat

Malý komentář pro všechny komentátory: vystavení tohoto článku na titulku mi málem způsobilo infarkt, je totiž trochu osobnější a když jsem ho psala, počítala jsem jen s malou komunitou mých pravidelných čtenářů. Jo, vím, že když člověk bloguje, tohle se mu může stát a je nutno s tím počítat, ale tentokrát z toho fakt moc radost nemám...

[3]: Milá Sugr, já sama bydlím a už mi to začíná lézt krkem, kdyby to bylo jen na mně, ráda bych měla muže doma... A děkuju moc za povzbuzení!

[5]: Tak tvůj komentář mě fakt rozesmál , což jsem v té fázi šoku opravdu potřebovala, díky! Dělali jsme si z toho srandu, že jestli se jednou přeci jen vezmeme, řekneme na radnici radši "Jo", aby nás někdo neměl za Babišovy voliče:-D

[6]: On se časem určitě najde:-)

[7]: Jestli to chápu správně a je to kvůli orientaci, máš pořád možnost registrovaného partnerství - a třeba u nás časem uzákoní i ty sňatky:-)

9 Sugr Sugr | E-mail | Web | Středa v 18:03 | Reagovat

[8]: Miriam ani já z toho radost nemám - počítala jsem, že to nepůjde tak na veřejnost, jak píšeš je to osobnější i mé komentáře k Tobě! :-( Jen na tebe nemám mail, tak jsem to napsala sem, ale už radši nebudu, bylo to jen pro Tebe.
Ale gratuluji ti k Titulce na Blogu cz. Byla jsi vybrána jako VIP blogerka a to potěší. :-)

10 Jana Jana | Web | Středa v 20:29 | Reagovat

Moc dobře ti rozumím. Já už od dětství sním o tom, jak budu mít krásnou svatbu a děti se skvělým manželem. No jo, jenže jak roky plynou, tak už jsem si myslela, že jsem toho pravého našla, protože jsme o společné budoucnosti mluvili (jo, řešili jsme koupi pozemku a on se se mnou o pár týdnů později rozešel). Teď mám přítele, který mi prostě osud přihrál, je to tak. Věřím ,že nám to vydrží a právě proto, že to vím, tak bych chtěla všechno hned, ale jsem vlastně ráda, že všechno hned není :-D Pevně věřím, že obě dvě jednou to ANO povíme a sami od milované osoby uslyšíme. (Už vidím, že až se budu vdávat, tak si na tebe vzpomenu :-D) :-)

11 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | Čtvrtek v 12:43 | Reagovat

Ono to nějak dopadne. Vždycky všechno nějak dopadne...

12 cestujmespolu cestujmespolu | Web | Pátek v 11:47 | Reagovat

Držím ti palce, aby keď sa k tomu muž odhodlá, aby si sa rozhodla správne, hlavne s myslením na seba. Mňa už môj priateľ požiadal o ruku, sme spolu 5 rokov, avšak napr. mne sa nechce zariaďovať všetko okolo svadby, najradšej by som bola, keby sme sa zobrali len v blízkom kruhu rodiny, pretože nemám rada byť stredobodom pozornosti. Ale určite sa tiež chcem raz vydať. :)

13 Marcela Marcela | E-mail | Web | Neděle v 13:36 | Reagovat

Já vdaná byla. Mě to stačí. Asi chápu některé muže, že se  nechtějí ženit. Nevím jestli bych to tak vnímala, kdybych vdaná nebyla. Možná bych taky po tom toužila.
Nyní žiji s přítelem, který   byl zklamán ženou, se kterou se měl ženit. Oba máme zatím ten názor, že brát se nepotřebujeme.
Proč to tak máme? Asi proto, že si každý z nás prošel určitou životní lekcí.
Možná když se s touto situací smíříš, a přesto budeš mít naději, že jednou tvůj milý přijde s otázkou vezmeš si mě, budeš mile překvapená ;-)
Přeji ti to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama