Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Komentáře

1 Marcela Marcela | E-mail | Web | 9. července 2018 v 20:57 | Reagovat

Neměla bys myslet na obavy. Jako každý má z něčeho strach, ale jak říká moje kamarádka: " to na co myslíš, to si k sobě přitáhneš".
Takže mysli na to po čem toužíš, a přitom buď opatrná. ;-)
Jako v některých situacích co zde píšeš, mám také obavy. Mě přijde, že jsme v něčem na stejné vlně.
Takže nejlepší je si zpívat a přitom myslet na to, po čem toužím.
A teď si tu písničku budu zpívat snad celý týden. :D

2 Lucienne Lucienne | Web | Středa v 20:27 | Reagovat

Pěkný článeček. :) Máš pravdu, to s tím, jak pády člověka zocelují. Mohou být dost zlé a když jsi na dně, máš pocit, jako by to nikdy nemělo skončit, když jsi raněná nebo osamělá nebo prostě máš jen zlost na celý svět... ale z každého takového pádu se vždycky dostaneš snáz, protože už to znáš a už víš, jak se bojuje, znáš ta pravidla. Zrovna jsem se z jednoho dna zvedla a snažím se žít s tímhle vědomím a s novou silou, kterou jsem našla. Btw... Zlý rok? Taky si pojmenováváš temná období? :'D Já nerada vzpomínám na Temný prosinec.  :'D
A co se týče druhé části článku - je přirozené, že máš strach ze žití s milovanou osobou, ale pokud po tom toužíš, je to jedině dobré znamení. Taky jsem měla hrozný strach, ale šlo to všechno hladce a jsem teď o tolik šťastnější, když se vracím domů k němu. Držím ti palce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.