Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Srpen 2018

Rozpolcená

10. srpna 2018 v 20:59 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Tentokrát nečekejte nic hlubokomyslného. Potřebuju si vylít srdce. Potřebuju zas psát o tom, o čem nemám s kým mluvit. Protože včera jsem mluvila s ním. S Ním, jak jinak. Myslela jsem si, že jsem s naším rozchodem smířená. Že beru to, že se rozhodl se mnou už nic nemít. Dokonce jsem si i do jisté míry užívala všechny ty muže, co se o mě najednou začali zajímat. Je jich dost. Možný až moc.

A pak stačí, když se pan Hyde opije a na chvíli se opět promění v doktora Jekilla. Pár hezkých slov, stometrové hradby okolo mého srdce se zřítí a já si uvědomuju, že by stačilo jediné slovo, jedno jediné a já bych za ním zas běžela, jako tenkrát přes půl města, jako tenkrát přes půl Evropy.

To jediné slovo, které neřekne.

A srdce zamknout a zahodit klíč

2. srpna 2018 v 15:49 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Chtěla bych vám vyprávět. Několik desítek let starý příběh ženy, která se po otřesné zkušenosti rozhodla, že na otázku: "Komu dát místo v srdci?", odpoví jednoduše: "Už nikomu". Příběhy několika dalších žen, kterým se stalo něco podobného tomu, co ji přimělo k tomuto rozhodnutí. Následně přidám malé zamyšlení nad podobnou volbou a jejími motivy.

Věnováno všem těm, o nichž budu psát.