Jsem... Obyčejná? Zvláštní? Obojí se tak často používá coby reklama... Nebudu se definovat. Raději si přečtěte mé články a posuďte sami!

Říjen 2018

A kdo si vás zaslouží?

19. října 2018 v 19:14 | Miriam M. |  Confieor - deník, který možná měl být cenzurován
Před pár týdny jsem se bavila s jednou moudrou dámou o svém životě a některých jeho ne zrovna fungujících aspektech. Měla jsem zrovna solidní depku a fňukala. Že toužím po domově, zázemí, rodině... jenže drahý se na nic z toho netváří a vůbec, kde vzít dneska chlapa, který by tohle chtěl - a navíc to chtěl se mnou? Načež mi dotyčná odpověděla něco v tom směru, že pokládám špatnou otázku. "Nemáš se ptát, kdo by tě chtěl, ale kdo by si tě zasloužil."

A co když štěstí není hřích?

9. října 2018 v 22:06 | Miriam M. |  Cogitare humanum est - myšlenky, úvahy a nesmrtelná chroustí duše
Absurdní otázka? Myšlenka, která je dávno pasé? V poslední době mám pocit, že zdaleka ne. Mnoho z nás - a já sama k tomu mám někdy sklon také - vnímá svět jakousi podivnou optikou. Přes brýle, které nám vnucují následující: co je krásné, příjemné, zábavné a radostné, to prostě nemůže být zároveň dobré a správné a užitečné. Je třeba si vybrat. Buď - a nebo. BUĎ můžeme dělat práci, která nás baví a naplňuje, NEBO tvrdě dřít do úmoru na něčem, co vlastně nesnášíme. Pozor, skutečná práce je jen to druhé jmenované, první uvedené je krajně podezřelé, neseriózní a je nutno se tomu vyhnout za každou cenu. To samé platí ve vztazích. BUĎ se vdáme z lásky za někoho milého, přitažlivého a zábavného, NEBO si najdeme spolehlivého, důvěryhodného otce pro naše děti, který vydělá haldu peněz a opraví kohoutek. A opět, pouze b je správně. Pokud si vybereme a, skončíme samozřejmě jako utrápená, rozvedená, podvedená ženská - a dobře nám tak!